„Posezení s Janem Burianem“ byl v pravdě veřejnoprávní pořad, který se kdy na obrazovkách objevil. Burian přivedl před kamery lidi, jenž se pohybují v pohyblivých pískách svého zvoleného teritoria tak bravurně, až pro své okolí přirozeně. 137 hostů pořadu a i když jistě dramaturgie pořadu odvedla heroický výkon, Burian věděl, s kým se bavit, koho zpovídat.
Další posezení s Janem Burianem, aneb Třicet televizních rozhovorů s neobyčejnými lidmi. Tak zní plný knižní název i s podtitulem, který vynechává přítomnost kamery, ale nabízí jiné atributy. Vedle Jana Buriana, zde „ptavce“ (psavec už je a zdatný, toto je posun), přeložila mluvené slovo do psaného publicistka, vydavatelka, šéfredaktorka časopisu a dobrá duše Jitka Kulhánková, přidala svůj pohled do souboru rozhovorů a nahlédla do zákulisí. Hana Rysová opatřila knihu svými fotografiemi hostů. Dodala všemu vizuální aspekt, když hovořící protagonisté dostali tváře a čtenář vidí lidi z masa a kostí. A snímek je zaznamenává v době rozhovorů, přidávám.
Povídat si, umět klást otázky, naslouchat odpovědím. Základní stavební kameny, jenž mě upoutaly na televizním uvedení již tenkrát. Teď je tady mám černé na bílým a uvědomuji si, jaký posun si Burian dopřává od běžného novinářského rozhovoru a jak mu takové setkání „šmakuje“. Jako když u klavíru mydlí do kláves, jako když sází do lidí přesně odfrázované texty svých písní. Nehoní se za každou cenu za pointou, s tou přichází většinou host nebo dokonce přichází sama.
A pak je tu smysl pro detail, který autor vidí, jak houbař hřib přes půl lesa, partnerům při rozhovorech se zdá vrozen.
Úhel pohledu, nad kterým fotografka Hana Rysová musí pochvalně zamručet. Jako kočka na jarním slunci.
Nekompromisně postavená zeď uvnitř autorů, mezi tím, co vědět a co je již tabu. V mediích nevídané.
Hurikán mezitím odezněl. Určitě něco napáchal. Pokud vám to není jedno, pojďme se podívat ven.

Jan Burian – Jitka Kulhánková: Další posezení s Janem Burianem
Vydalo nakladatelství Dokořán, 2007
^{Zdroj fotografií: dokoran.cz}