Petře, kdy ta muzika začala mít vlastně monotématický kabát?
Ona nejprve vznikla písnička Maria Stock, asi tak před dvěma lety. Bylo to na základě silného zážitku z návštěvy místa, kolem kterého jsem léta obcházel prstem na mapě. Trosky vsi, opuštěný hřbitov a klenot barokního kostela Navštívení Panny Marie dnes nese jméno Skoky. Najdeš je na mapě ve východním cípu Karlovarska kousek od Žlutic. A já jsem si tam uvědomil, kolik zásadních věcí mne v životě potkalo právě v téhle zemi, pro níž používáme jméno Sudety. A že tam vlastně také vedou mé kořeny. A stesk po kráse, která zbytečně přišla v niveč. Tehdy jsem ty události a příběhy, ať už zažité nebo vyčtené, začal přelévat do textů, psaných většinou do skládanky z hudebních smyček, těch novodobých hracích strojků.

Při křtu alba se ukázala zpěvačka a skladatelka Pavla Milcová, jako výborný spolustavitel večera. Spolu s Petrem Binderem a jeho kytarou vytvořili velmi kompaktně znějící a zvonící kámen, volající po zasazení do kovu. Byla to náhoda, nebo uvažuješ o spolupráci tímto směrem? Abych pravdu řekl, promiň, ale tvá téměř otcovská rétorika a její živelný, mladický projev by mi vazbily libě.
Já jsem především Pavlin velký fanoušek a pilný sběratel jejích desek. Pavla je vpravdě mimořádná osobnost, nadáním, rozletem i profesionalitou značně převyšující to, co je tady obvyklé. Takovou osobností je i její partner a spoluhráč Peter Binder, takže dílo, které spolu vytvářejí, je zkrátka nebývalé, onen zvonící kámen ve vzácném kovu, tak to přesně je. Jsem šťastnej, když spolu můžeme stanout na stejném pódiu. Už se nám to několikrát povedlo v minulosti, tak by to mohlo vyjít i v budoucnosti. Zvlášť, pokud to dohromady takhle pěkně vazbí, jak říkáš…

Na koncertě i albu mě unášela vzorná spolupráce a ukázněnost všech tří kytar na scéně. Je to ve vás, či je všechno záležitost promyšlených aranží?
Platí obě možnosti najednou, je v nás tvořit takové aranže. Na albu je to především doména Marka &Stiftera a má, v živém hraní je pak hlavním otcem veškeré promyšlenosti Peter Binder. Petra tiše považujeme za kapelníka, což on ale možná ještě neví. Já mám v téhle sestavě ohromné štěstí na výborné muzikanty – a ono to skvělé muzikantství spočívá právě ve schopnosti účelné spolupráce, nikoliv třeba v počtu zahraných not za vteřinu.

Textová úroveň tvých písniček je ojedinělá. Co je u tebe prvotní? Hudba nebo texty? Posloupnost tvorby těchto cihel ovlivní jejich tvář. To víme. Jak se s tím pasuješ?
Pasuju se s tím porůznu, ale nejčastější jsou dva postupy. Jeden, kdy začnu psát text na nějakou podvědomou melodii, která slouží hlavně jako takový rytmický podklad, potom si vezmu nástroj a harmonicky to třeba ještě rozvinu. Takhle vznikla Maria Stock. Druhý a častější postup je princip hracího strojku – v počítači skládám různé opakující se hudební fragmenty, a do takto vzniklé plochy stavím melodii s textem prakticky zároveň a nakonec to možná ještě nějak přearanžuju – to je třeba případ Agni. Každopádně téměř vždy vznikají melodie i text tak nějak dohromady.

Sudéta je povedené album. Máš teď na něco spadeno? A neříkej mi, že je brzy.
Mám spadeno asi tak na pět věcí najednou, tak je nebudu ani vyjmenovávat, abych si ponechal tu možnost se nakonec do něčeho z toho nepouštět. Teď v úplně nejbližší době mám velmi spadeno na rozšiřování repertoáru, který máme s Petrem, Alešem a Markem připravený a taky na další rozvoj svého webu – stránky www.sudeta.cz jsou totiž jakýmsi volným pokračováním sudetského alba.

Táhne tě kraj Sudéty ven, mlha, tajemné příběhy … Jak to máš?
Táhne, a jak ! Jsou to pro mne takové očistné poutě, doma se pak vždycky diví, jak prý najednou vypadám svěže.

Děkuji za rozhovor.
Kaštan, křest alba Sudéty 22.3.2007


zdroj fotografií: web P.Linharta