Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  neděle 9.2.2025, svátek má Apolena 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Ze stínu do slunce

16.04.2007   Jaromír Komorous   Společnost   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Ze stínu do slunceVelká hora vrhne stín, přinášející setmění, na naší ulici nevídané. Chlad, že se chce zastavit i potok za stanem. Při vstupu do slunce je tomu naopak a divíte se domorodcům, jak do toho mohou koukat bez tmavých brýlí. Oldřich Bubák, cestovatel, spisovatel a dle vlastních slov dobrodruh, napsal knihu „Ve stínu Everestu“. Ale vystupuje z něj vehementně.


Namasté babů, musím pozdravit. Zapůsobila na na vás víc monumentálnost přírody, či monumentální pohoda uvnitř tamních obyvatel? Jsme na východě.
Při prvním doteku monumentálnost přírody. Pro nás, polabanské domorodce, žíjící ve sto metrech nad mořem, je to neskutečný tlak, pokora. Čím déle jsi v tom prostoru, objevuješ nejen čistotu a nedotčenost přírody, ale i čistotu duší a mezilidských vztahů, vnitřního míru, kterých je v západních společnostech bohužel již poskrovnu a lidé to ani nejsou schopni již hodnotit. A i přes poměrně velkou tvrdost a „brutálnost“ okolních podmínek stále vidíš úsměv, usměvavé tváře.

Dole, okolo chrámů, mě upoutalo obstarávání jídla mnichy. A kázeň obyvatel, když považovali za samozřejmost, že se o sousto podělí. Jak jste vnímal tyto oranžové průvody mnichů lidskou množinou venku?
Samozřejmě to je funkcí času a i stupně poznání. V Mongolsku, kde jsem přišel poprvé do přímého styku s buddhismem (před mnoha lety) mě to tak chytlo, že jsem přijel domů úplně vyměněný...jako když projde světlo hranolem. Nyní to zase vnímám jinak. Pochopil jsem spoustu věcí.V Tibetu, Sikkimu, Bhútánu, Barmě...jiné prostředí, jiné krajové podmínky, jiný vliv západní destrukce člověkem. V každém případě to, že někdo je velice chudý a i přesto se rád rozdělí ...jak mysteriózní pro naši společnost. Musíš se zastavit a zamyslet, o čem to vlastně v životě je...karma, štěstí....

Dle knihy usuzuji a množstevní rozdělení stran mi přitakává, že cesty jinam vás rozhodně oslovily, ale buddhistické kraje o něco víc. Je to tak? A proč?
V životě mě zajímá především vše, co je namířené k poznání mysli a duše. A buddhismus je, jak říká Sogjal Rinpočhe, věda o mysli. Je to morální kodex, filosofie, bezbožné náboženství. Najít cestu v těchto našich strastiplných existencích, včetně našeho poslání v tom našem pouze 3+1 rozměrném prostoru je štěstí, ne? A vo to de!

Ve své básni „Už vím, co tísní ducha“ máte verše „ Naslouchání strašidelnému skřípotu praskajícího krunýře oceánu“. A co kravál uvnitř ledovců, tajemný kašel séráků, svist větru, že s kumpánem není možné mluvit?
Samozřejmě, že vše tě to atakuje celých 24 hodin. Brutální. Nejsou návyky, ale „nejkrásnější“ je, že tam někde začíná to fázové rozhraní, ta pravá chemie, katalyzátor, poznání. V tom stavu začíná mozek generovat neskutečné věci. Na ulici to asi nepoznáš. Paradoxem života je to, že strádání, utrpení, bolest tě povýší, dostanou tě do vyšších hladin poznání... pokud tedy na to máš software a nejseš tupec.

Před 12-15 lety byla, všude tam v kopcích, cítit nadvláda náboženství nad politikou, z toho neuvěřitelná smiřitelnost s vlastní existencí. Na rozdíl od našich zemí, jistě. Je to pořád tak hmatatelné?
Opět podotýkám, že vše je funkcí schopnosti vnímat, naslouchat, včetně vlastního poznání. Pokud to umíš, je to hmatatelné. Pokud to neumíš vnímat, vnášíš do toho své destruované projevy své fyzické stránky a může se ti to zdát šílené.

Kulinářské orgie, přes varování zkušenějších, se staly vítaným osvěžením jídelníčku při každé návštěvě trhu, při každém návratu mezi lidi. Jaké s tím máte zkušenosti vy?
Já s tím mám velké zkušenosti. Bohužel vzhledem k nedostatku času mých klientů, nedostatku potřebných kultur v jejich traktech, nedostatku aklimatizace a nepřímo i ceny expedic a treků, to vše nazývám zrychlovačem kroků a...doporučuji to pouze, až když se vracíme do civilizace, aby bylo možno reagovat???

Děkuji za rozhovor a těším se na popovídání nad příští knihou.





Zdroj obrázků: Metafora.cz, rozhlas.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0224 s