Bezkonkurenční střet zájmů projevuje zejména v období 1924 -1945. Farář z Bánovců, stále ve službě, se stává v roce1925 poslancem parlamentu v Praze, v roce 1939 I. prezidentem Slovenského státu. A údajně zvládá vše a nikdo nemá sílu mu to říct. Ve válečných letech, ve víře, že chrání Slovensko, stává se prodlouženou rukou německé politiky ve své zemi. Vzniklého názorového chaosu dokáže využít Maďarsko k získání území. Tisíce slovenských Židů takovou šanci nedostalo.

Když Hitler vyvěsil na stožár takzvané „konečné řešení židovské otázky“, celá Evropa se chovala chladně, včetně jeho největšího spojence Mussoliniho. S problémy se nesetkal jen v Chorvatsku a na Slovensku. Vazalové mohli sklonit hlavy k pochvale. Charakteristické pro tehdejší katolická oficiální stanoviska je tvrzení, že církev se k Židům takhle chovala vždy. K otevřenému dělení na občany I. a II. kategorie se neodvážili ani bolševici, když ovládli teritorium s názvem „východní blok“. (Zajímalo by mne, jak to vnímá církev dnes.)

Rasismus a xenofobie, ti věrní sourozenci, vyrazili ze tmy jak hyeny větřící kořist. Našli ji. Je přízračné pro tu dobu, že Antonín Rašla, Tisův žalobce v procesu, dostal, od svých chlebodárců v padesátých letech, doživotí. Nevidět, neslyšet. Úkol doby.

Dnes, ve čtvrtek 18. 4., se k datu Tisovy smrti v Bratislavě odhalí pomník. Vybralo se na něj přes 200 tisíc korun, předpokládám slovenských. Měna není podstatná. Pomník má podobu kříže a stavební materiál tvoří černá žula. Kladu si jednoduchou otázku, co na to církev? &Stefan Herényi z římskokatologického farního úřadu v Bratislavě neváhá pro pomník použít slovo „dílo“.

Zmatečnost celého kroku dokládá fakt, že stoupenci Tisa nejsou přesvědčeni, zda ostatky v hrobu skutečně patří Tisovi. Nechávají to prozkoumat. Ti, co nosili šesticípou hvězdu na Slovensku, by to považovali za zbytečně vydané peníze.


Zdroj fotografie: people.ru