Samozřejmě že i na naše území postupně vznikala periodika, která se zabývala módou. Bylo to ovšem značně později než ve světě. První magazín s názvem Lady začal vycházet v první polovině devatenáctého století. I v něm se odrazil vliv francouzské módy, kterou zde ilustrovali. Z českého prostředí se zde objevily především ukázky lidových krojů, které nesly prvky již zmiňované francouzské módy. Tento magazín se příliš neuchytil a na trhu fungoval jen tři roky.
Koncem devatenáctého století vycházely spíše společenské časopisy, a pokud se objevila nějaká publikace o módě, tak většinou tvořila přílohu těchto časopisů. Inspiraci tvořila stále francouzská móda, postupně se ke čtenářkám dostávaly i informace o české tvorbě, návrzích českých krejčích a informace o českých výrobcích. Kromě klasických módních příloh se vyskytovaly i speciální doplňky, které zahrnovaly ještě užší téma. Jednalo se např. Dětský módní svět, Ruční práce a časopis, který se věnoval výhradně pánské módě, Elegantní kroj. V této době vznikl také magazín, který se věnoval střihu oděvů a obsahoval návod, jak si ušít šaty. Jmenoval se Dámské Módní Listy a předstvoval podobný typ, jako je dnešní Burda. Tento žurnál už zaznamenal větší úspěch a vycházel přes dvacet let.
V období mezi válkami vycházely v Čechách módní časopisy, odborné publikace pro profesionály, ale nemalá pozornost se módě věnovala i ve společenských magazínech. Jedním z nejprestižnějších časopisů o módě se stal Móda a vkus. Už jenom proto, že v roce 1919 stál jeden výtisk šest korun, což bylo na tehdejší poměry drahé. Ale obsahoval informace o francouzské i americké módě a zdobily ho především původní české ilustrace oděvů. Dalšími významnými magazíny se staly Vkus a Eva, které ke zveřejňovaným oděvům nabízely i objednávku na střihy. Mezi známé oděvní podniky patřil módní dům u Rosenbauma, u kterého dělala jeden čas manekýnku i Adina Mandlová, později známá jako filmová herečka. Inspiraci představovaly také plakáty, na kterých se vyobrazovaly různé módní artikly. Například plakát firmy Baťa slibuje pohodlnou dámskou obuv, která stojí – pro nás dnes směšných – 69 korun.

Nevyužitá inspirace
V období válek to bylo stejné jako jinde ve světě. &Skoda, protože v té době by bylo jistě z čeho čerpat. Stačí se jen podívat na filmy pro pamětníky a hned nás zaujme elegance tehdejší doby. V této době si sice stále nechávaly některé ženy šít šaty, ale to se jednalo opravdu jen o ty nejbohatší, takže vydávat časopis pro tak úzkou skupinu by nemělo smysl. Módní časopisy vytlačily především časopisy politické. Pokud opravdu někdo chtěl hledat inspiraci, tak především právě ze stříbrného plátna. &Saty, které měly herečky a herci na sobě, se vyráběly s velkou precizností.
Po válce se na náš trh dostalo několik periodik. Zejména kvůli reklamě, která se ukázala jako dobrý zdroj příjmů. Zvýšila se poptávka po časopisech, výrobcích, které se v nich prezentovaly, a také po službách inzerentů. Vlastní odbornou publikaci měl ve čtyřicátých letech minulého století každý obor textilní výroby a módní tvorby.
V padesátých letech měli lidé více peněz, a tak si mohli dovolit jak časopisy, tak i produkty, které nabízely. Lidé měli kratší pracovní dobu, a tak si mohli najít chvilku na přečtení nějakého žurnálu. Produkce časopisů narůstala. Postupně vznikaly další tituly a ženské magazíny. Oblečení se začalo vyrábět ve velkém počtu a ženy si mohly dovolit nakupovat.

V příštím díle poodkryjeme původ povolání modelky, dříve nazývané manekýnky…

Zdroje: Uchalová Eva, Česká móda 1918 – 1939 – Elegance první republiky, 1. vydání, vyd. Olympia ve spolupráci s uměleckoprůmyslovým museem v Praze, 1996, ISBN: 80-7033-424-X

Hlaváčková Konstantina: Česká móda 1940 – 1970 – Zrcadlo doby, 1. vydání, vyd. Olympia ve spolupráci s uměleckoprůmyslovým museem v Praze, 2000, ISBN: 80-7033-017-1




I reklamní plakáty jsou médiem...
Zdroj: dopravni.net