Follet píše skutečně živým jazykem. Dávkuje vám napětí jako drogu, takže když dočtete jednu kapitolu, nedokážete knihu zavřít, ale musíte ještě nahlédnout do další kapitoly - a pak samozřejmě chcete zjistit, co se stane dál a říkáte si, že ještě jednu kapitolu přečtete. Zkrátka, Follet, to není čtení před spaním, nešli byste totiž spát vůbec, ale četli byste do rána.

Román "Kolo štěstěny" se odehrává v Anglii v 19. století. Příběh začíná "za plotem" exkluzívní chlapecké školy, kde se setká několik znesvářených chlapců. Potyčka u rybníka skončí však utonutím jednoho z nich. Follet pak doširoka větví životy všech těchto chlapců, jež se stávají muži, a mezitím kousek po kousku poodhaluje skryté zákulisí tehdejší nehody. Povahy jednotlivých postav přitom popisuje tak věrně, jako by tyto osoby skutečně znal. Veškeré zápletky i dějové kličky působí přirozeně, vyplývají jedna z druhé jako logický následek.

Follet mě zaujal také trefnými popisy situací a prostředí. Nenásilně vplul do bankéřského prostředí (podobně jako v Pilířích do stavby katedrál), vkusně vylíčil společenskou přetvářku. Lady Morteová vstoupila a pronesla odměřeně: "Jaké milé překvapení, že váš mohu přivítat v tuto denní dobu!" To byla na Augustinu adresu výčitka, že přišla před oběděm. Folletovi se opět podařilo zachytit pravdivost i fantazii, vše s krutou realitou, ale i humorem. Jednou, když už měli v sobě půl lahve portského, prohlásil se Stephen (homosexuál) za jedinou manželku z rodiny Pilasterových, která není dračice.

Na Folletovi zkrátka nevidím jedinou chybu. Zklamaní by mohli být jedině ti, kteří si libují ve zdlouhavých popisech a rozjímání. To jediné u Folleta nečekejte, je rychlý jako dnešní doba a nikdy nezastavuje, jen občas přibrzdí. Dokonce i jeho obětíschopné srdceryvné lásky, které samozřejmě nechybí, se potýkají více s normálními životními trably než mystickou magií romantiky.


Knihu vydalo v r. 1996 nakladatelství Ikar.
^{Zdroj fotografie. librarything.com}