Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéněUmění prostého života? Návod k použitíPříběh monstra 20. století – GoebbelsKdyž baron práší po MosteckuJeď, Britt-Marie, jeď!Ukrajina, děti a zvon časuCo mě v září zaujalo na NetflixuDítě prachu zrozené ve válceTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavěNesnězeno přichází s novou spolupracíStačí si počkatGeniální výstava Tima Burtona se v pondělí rozloučí s Prahou. Ještě to stihnete!
Pavlu Hložkovou znáte jako občasnou přispěvatelku našeho magazínu. Kromě psaní ale Pavla studuje, pomáhá charitativním projektům a mimo jiné si také přivydělává modelingem. A právě o úskalích modelingu jsem si s ní povídala v jedné pražské hospůdce...
S modelingem jsem začala „koketovat“ asi v 16 letech, bylo to po pobídce několika známých a příbuzných hlavně z vlastní iniciativy.V té době jsem ale studovala v jižních Čechách a hlavní modelingové akce se vždy odehrávají v Praze. Znamenalo by to spoustu dojíždění a obětování volného času a na to jsem nakonec nepřistoupila. Podruhé jsem se k němu dostala na vysoké, no a už u něj zůstala.
Vzhledem k tomu, že modeling beru jen jako koníčka, kterým si lze při studiu někdy dobře přivydělat, bezduché mi to nepřipadá. Pokud bych ale na něj byla odkázaná jako na hlavní zdroj obživy a drala se za každým možným úspěchem, možná by se podobné pocity časem dostavily..
Jaké byly reakce okolí, když jsi jim poprvé řekla, že jdeš fotit? A jak jsi to zvládala ty sama? Cítila ses v tu chvíli nějak třeba výše nad ostatní spolužačky? Dal ti to někdo tzv. „sežrat“?
Myslím, že okolí to vzalo úplně normálně, spíš jsem se trochu obávala já, co se vlastně se mnou bude všechno dít. Nad spolužáky a kamarády jsem se určitě nepovyšovala. Ale asi jako pro každou modelku je i pro mě příjemné, že může pak někde ukázat výsledek. Tím jsou fotky, na kterých člověk díky make-upu a stylingu vypadá většinou lépe než ve skutečnosti – tak proč se občas nepochlubit?
Myslíš si, že běžný smrtelník pozná na dívce, že se dotyčná věnuje modelingu? Existují nějaká společná poznávací znamení?
Člověk, který se v modelingu příliš neorientuje, modelku na ulici většinou nepozná. Je to hlavně kvůli tomu, že modelky chodí v civilu ležérněji oblečené a málo nalíčené. Je menší pravděpodobnost, že se této práci věnuje atraktivní načesaná blondýna ze solária než nevýrazná holka, kterou potkáte třeba na nákupu.
Proč vůbec podle tebe modeling stále láká více a více dívek, přestože se jedná o docela obyčejnou řeholi s přísným režimem? Neidealizují si někdy příliš tuto práci?
Hodně dívek si tuhle práci určitě idealizuje. Vidí v ní cestu ke slávě, možná i majetku a snazšímu životu. Tak to ale, stejně jako v jiných povoláních, není. Výraz „obyčejná řehole s přísným režimem“ to, myslím, docela dobře vystihuje.
Mám tu výhodu, že mám asi opravdu dobrý metabolismus a ke všemu nevidím v jídle a jezení obecně smysl svého života. To ale neznamená, že si ráda nedám dobré jídlo a někdy i sladké.. Ale moc se nepřecpávám. Dříve jsem i poměrně sportovala, dnes k tomu už někdy musím překonat lenost.
V poslední době světem módy otřáslo několik zbytečných úmrtí mladých modelek v důsledku naprostého vyčerpání organismu. Některé módní domy proto začaly pošilhávat po méně vychrtlých dívkách. Domníváš se, že tím nastupuje trend k normálnosti, a nebo se jedná o krátkodobou hysterickou reakci na tragické události?
To zatím nedokážu posoudit. Pokud by se jednalo o změnu dnešních trendů, bylo by to hlavně pro veřejnost příjemné. Jak ale bylo už mnohokrát řečeno, směr vychrtlých modelek určují už módní návrháři, kterým se jednak tyto velikosti lépe šijí a jednak pak na hubených dívkách oblečení lépe vypadá. Když sleduji současné západní trendy podporované všudypřítomnými mediálními kampaněmi, nemyslím si, že se toho příliš změní – určitě spíš budou modelky pořád hubené, než aby se do kurzu dostaly ženy vážící kolem 100 kg.
Obyčejné ženy mají občas pocit značné nedokonalosti při srovnání s děvčaty z lesklých obálek časopisů. Mezi lidmi koluje představa modelky coby úspěšné ženy, jíž se muži vrhají nadšeně k nohám. Přináší proto modeling obecně větší zájem mužů, větší počet ctitelů, a nebo je to skutečně jen chiméra?
Asi jako u každé ženy záleží především na tom, jestli má dotyčná o ctitele zájem. Pokud dá najevo, že je zadaná (což je i můj případ), tak myslím, že zájem každého ctitele trochu povadne. Ale znám i vytrvalce, kteří to jen tak nevzdávají. Vím i o dívkách, které, co se týče finanční stránky, své krásy možná až zneužívají a leckdy to nejsou jen modelky.
Říkala jsi mi, než jsme se sešly k tomuto rozhovoru, že už na focení nemáš moc času. Ale nechceš ho opustit úplně. Co tě tedy v současnosti zaneprázdňuje nejvíce?
Teď je u mě na prvním místě dokončení studia Sociální a kulturní antropologie na ZČU v Plzni a přijímačky na magistra. Pak jsem taky pomalu začala vyvíjet jiné pracovní aktivity, ale modeling už kvůli propojení např. na různé charitativní akce nechci zatím rozhodně zatratit.
Děkuji za rozhovor
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.