Scénář vypráví o vysloužilém učiteli Josefu Tkalounovi, který se úzkostlivě drží života, odmítajíc zapadnout do stereotypu důchodového věku, kdy už lidské bytí často nevytváří žádné další hodnoty a kdy se člověk stává pouze poutníkem mezi jednotlivými jídly, seriály a postelí.

Tkaloun chce ještě žít. Rozhodně nepatří k těm, co se těší na poklidné stáří, chtěl by být světu ještě nějak prospěšný (a také si ho ještě pokud možno užít). Odmítá se podřídit životu, jaký si pro něj představuje jeho žena Eliška, krmit v parku na lavičkách vrabce a klábosit s ostatními staříky o počasí. Odmítá stárnout.

Místo toho si nejprve nachází práci jako tzv. messenger, tento jeho pokus však skončí fiaskem a Tkaloun nachází uplatnění v samoobsluze ve výkupu lahví.

Tkaloun není žádným výjimečným hrdinou, spíše nám připomene postaršího souseda nebo vlastně jakéhokoliv staršího pána, který, ač fyzicky již životem opotřebovaný, v duši se stále cítí mladý. Nechce sám před sebou a před svým okolím ztratit své někdejší postavení a proto se leckdy až groteskně snaží jít hlavou proti zdi, aby si uchoval svou hrdost a čest. Ale hlavně nezůstat sedět doma. Nepřekážet.

Josef Tkaloun není voskovou figurínou ve světě loutek, nýbrž téměř hmatatelným člověkem se vším člověčenstvím, které v nás je obsaženo. Stejně jako se chová laskavě ke své dceři, občas je hrubý ke své manželce a nechává si zdát erotické sny o kolegyni z práce. Co se týče chuti do života, mohli bychom si ze Tkalouna vzít příklad.

Svěrák se umí velmi citlivě přiblížit duši takového stárnoucího pána a jeho příběh a momentální životní pocit podat s osobitostí sobě vlastní. Postavy jsou plastické a tak opravdové, že ačkoliv jsme neviděli film, můžeme je v mysli sledovat v dokonale jasných barvách.

Ačkoliv nepatřím ke Svěrákovým obdivovatelům, tenhle příběh mu věřím. Je totiž dokonale lidský. Vypráví laskavě příběhy, které se mohly docela klidně stát a přibližuje pocity, které dost možná prožívá nebo prožije velká část z nás.

Tato kniha představuje příběh o pocitech stárnoucího muže, který ještě tolik chce žít. Napsána vkusným stylem jistě potěší každého, kdo má rád laskavý český svěrákovský svět.

Knihu Zdeňka Svěráka Vratné lahve vydalo v roce 2007 nakladatelství Fragment.

Zdroj fotografie: www.fragment.cz