Znásilnění je určitě hluboká zkušenost, na kterou se jen tak nezapomíná. Jakto, že si člověk tak dobře pamatuje věci, na které by nejraději zapomněl? Souvisí to s velkou emoční zátěží?
Ano, je to tím. Paměťová stopa je příliš silná, neboť intenzita nepříjemného pocitu je většinou extrémní. 

Přesto se stane, že někteří své vzpomínky potlačí. Otázkou zůstává, zda jsou na tom lépe než ostatní, nebo v jejich podvědomí stále dřímají a po vyvolání dojde k většímu traumatu?
Ty vzpomínky se zcela neztratí, jsou jen potlačené. Lze je za určitých podmínek opět vyvolat do vědomí (nejen hypnoticky). Doporučuji v každém případě psychoterapii, neboť tyto drastické zážitky je třeba neutralizovat.

Existují také možnosti, kterými se dá zabránit posttraumatickým stresovým poruchám?
Traumatické události je třeba se vyhnout. Není to vždy možné, a proto je pak třeba zahájit léčbu.

Myslíte, že se prohlubuje hloubka deprese opakovaným přehráváním situace?
Záleží na tom. Může se i zlepšit stav. Důležitý je způsob abreakce, tj. odreagování negativních emocí.

Domnívám se, že metoda znovuprožití je pro oběti drastická.
Může být hodně bolestivá, někdy však pomůže. Je to ona zmíněná metoda abreakce.

Možná se dá soustředěním pouze na minulost tzv. "uvíznout v čase"...
Asi ano, ale nemám s tím zkušenost. 

A naopak to fugnuje jak? Můžeme vyhýbáním se myšlení na traumatické zkušenosti prohloubit obtíže s přetrváváním vzpomínek?
Většinou ne, ale nic se tím neřeší.

Dochází bohužel i ke znásilnění v rodinném kruhu. Jaká je nejčastější příčina?
Je to porucha, sexuální patologie.

Po jak dlouhé době jsou znásilněné osoby naprosto schopny začlenit se do běžného života?
Je to individuální a záleží na situaci, ale v nejhorším případě to může být i déle než rok.

Děkuji za rozhovor.

Zdroj fotografie: www.help24.cz