Mám vás ve škatuli vynikajících herců. Pár let taky vím, že jste písničkář stejného kalibru. Máte to všichni v Ypsilonce napsané na čele už při nástupu? Herecký soubor toho divadla tomu odpovídá.
Teď raději nerozumím.

Vždy se od vás těším na „Kaluž“. Vždy ji s radostí aplauduji a pak se celý večer doluji ze stavu, jenž bych nazval „totálně hin“. Nejde na vás při hraní té písně taky depka?
Ne. Ono to spíš bylo napsáno na adresu vlády jedné strany a že to funguje i jinak, za to já nemůžu.

Pokud ten stav alespoň přelétne kolem vás, znáte na tu mrchu nějaký zaručený recept?
Zaručený ne, ale pokuste se o nějaký sport. Už jenom to, že se k tomu donutíte, bude (v případě, že něco takového již neprovozujete) velké vítězství ducha nad hmotou, a to zpravidla přináší pozitivní pocity.

Mně přijde, že sranda obdržená z jeviště je medicína nad jiné. Apoštolové té srandy přece musí vědět o své schopnosti. Jak to ale uděláte, když v charakterní roli se scénář, či libreto, ani nezmíní o nadzdvihlých koutcích úst?
V dobrém scénáři je takových míst víc než dost. Stačí je nepřehlédnout. Lidská existence je tragikomická i ve své nejzrůdnější podobě. Mně to tak aspoň připadá.

Dostal jste se k úloze, kde na jedné haldě je prostor k herectví a možnost zpívat a hrát?
Jistě. V divadle Y i v Činoheráku v Ústí nad Labem.

Mimochodem, prozradíte nám značku nástroje, jímž se doprovázíte? Vaše kytara zní dobře nejen mně.
Schneider z Lubů u Karlových Var.

Divadelní a muzikantské hraní. Jak to máte? Vyvažují se ramínka váhy, či jedno je primární a druhé tím pádem sekundární? Stojí prvé v centru vašeho zájmu a druhé je relax?
Herectví jsem studoval, tak bych v tomto oboru měl být profesionál, hudbu nikoli.

Děkuji za rozhovor.
Není zač.

^{Zdroj fotografie:infobrno.cz}