Akryl na plátně představuje techniku zde vystavovaných prací, jež jsou výborem zhruba posledních pěti let. Let velice plodných. Výstava se nazývá Labyrint oka a ráj těla. V předvedené barevnosti se našinec spokojí s avizovaným labyrintem a nechá oko popásat po zdech výstavní síně. Na okamžik se vždy objeví i ten ráj, na okamžik prchavý. Nárok na něj ať zůstane v rovině chimér.

Na vernisáži se recitovaly autorčiny verše, které korespondují s její hlavní tvorbou a dodatečně dopisují ucelený pohled Květy Monhartové na člověka a jeho pozici v různých situacích. Můžeme se domýšlet, čí život je v určitém okamžiku platnější. Ten náš nebo psího přítele?

Psi, psi, psi. S vyceněnou mordou, říkající si o právo na existenci. Líně roztažení kdekoliv, s jasným signálem pro okolí, dejte mi svátek.Ve smečce, jež se točí dokola a nikam se neposunuje. Z toho člověk radost mít nemůže. Malý uzurpátor na velké židli. Koho vidíte? Domýšlet vystavené etudy = základní motiv expozice.

Nechci upozorňovat na jednotlivá díla. Ani to není možné. Každý si musí rozklíčovat metaforu obrazu po svém. A pro každého jednoho se stěžejním může stát jiné dílo. Přesvědčily mě názory kolemstojících. Pro mě osobně se jím stala možnost najít se v očích protějšku. U diptychu dvou vedle sebe umístěných obrazů s uvedenou tématikou jsem stál dlouho. Jak jsem pozoroval od protější stěny, nesoustředil jsem svou pozornost na ta plátna sám.

Plzeňská oblast ÚVÚ má reprezentativní předsedkyni. Výtvarná skupina P89, v jejímž čele už stojí Květa Monhartová několik let, rovněž.

Západočeská galerie v Plzni.
Květa Monhartová: Labyrint oka a ráj těla, 15. 5. - 24. 6. 2007

^{Zdroj fotografie: www.sca-art.cz}