V rozkošné hře, jak několikrát zopakovala při premiéře Jiřina Bohdalová, se sešli tři skvělí herci, světoběžník Jan Tříska, principál Jan Hrušínský, Jan Kačer, režie se ujal Jan Hřebejk a přinesl do ní prvky svižných filmových střihů. Skvěle koncipované konverzačce, kterou Francouzka Yasmina Reza obohatila peprně skutečnými dialogy, celá čtveřice dodala švih a hloubku. Hra totiž není pouhým seskupením vtipných dialogů, ale zapouští hlubokou sondu do vrtkavosti lidského, tedy i mužského přátelství. Dokazuje známou skutečnost, že nejlépe se zlikviduje vztah kvůli blbosti a jisté otevřené přímočarosti.

Pointa je prostá. Boris (Jan Kačer) si zakoupí za hříšný peníz obraz zrovna módního autora. Plátno, celé v bílém, považuje za skutečné umělecké dílo a snad se mu i opravdu líbí. Na to poukazuje opatrný způsob, jakým ho přenáší – obřadně a vždy vybaven běloskvoucími rukavicemi. Přímočarý a trochu nervózní přítel Marek (Jan Tříska) nepochopí hloubku uměleckého počinu a šťastnému majiteli obrazu na rovinu sdělí, že se jedná o draze zaplacenou sračku. Informaci si nenechá pro sebe a hned za tepla ji pošeptá i třetímu kamarádovi Ivanovi (Jan Hrušínský). Ten se chová velice tolerantně, názory balí do hedvábného papíru kompromisu. A právě tato nesourodost povah, náhledů a způsob jejich prezentace rozpoutá na jevišti komické, ve skutečnosti tragické, měření pevnosti dosud fungujícího přátelství.

Rozvržení postav skvěle odpovídá osobnímu naturelu herců. Jeviště od počátku plně opanoval hyperaktivní Tříska, který nesmiřitelně hodnotí hloupost a nevýraznost svých druhů až do chvíle, kdy to trpělivý a postupně stále více uražený milovník umění, zemitý Boris, již nevydrží a znectí jeho manželku. Tříska dokáže i intonačně posunovat osobu Marka od břitkého a neempatického výtvarného a ekonomického kritika, po zkrouhnutého zoufalce bránícího čest své ženy až po hlubokého moralistu, hledajícího smysl přátelství. Zpočátku nevyhraněného, klidného Ivana, který v kruhu svých přátel dává přednost klidu a smírnému řešení, napjatá situace donutí k vyjádření. To otevře i jeho třináctou komnatu (své rodinné problémy nastiňuje takovým způsobem, že divák stírá slzy smíchu) a přátelství nezadržitelně spěje ke konci.

Kumšt přináší na prkna Jezerky další divácky úspěšný komediální kus, při kterém nejprve potečou slzy smíchu, později dojde i na reflexi. Protože představení má omezený počet repríz ( kvůli pobytu Jana Třísky v ČR), neváhejte a zajistěte si vstupenky včas- inscenace nepochybně přiláká spoustu zájemců.

YASMINA REZA: KUM&ST. Divadlo Na Jezerce. Premiera 10. května 2007
^{Zdroj fotografie: hrusinsky.cz}