V minimalisticky sdělné scéně (J. Ciller), která se snadno proměňuje do různého prostředí a v bohatých šlechtických kostýmech (Z. Rusínová), košatí příběh lásky a vášně, tolerance a rozbíjení společenských tabu s tragickým, frustrujícím koncem.

Krize rodiny Oblonských, způsobená nevěrou Stěpana (L. Jurek) navodí ústřední téma – tehdejší společenské rozvržení hodnot, které v podstatě nelze přestoupit, nerovnoprávné postavení ženy nejen v manželství. Zklamaná Dolly (S. Jachnická) se nakonec tiše podřizuje a zůstává pokornou manželkou a matkou. Její sestra Kitty (H. Vagnerová) je okouzlena Amorovým šípem, jež po ní nevědomky vystřelil lev salónů Vronskij a odmítá letitého přítele Levina. Když prozří, upadne do depresí a teprve později volí tradiční jistotu. Anna Karenina, žijící též v manželství z rozumu, se snaží před láskou Vronského uprchnout, aby nakonec podlehla. Její postava se však k neupřímné měšťanské společnosti staví čelem, bez tehdy běžného pokrytectví a zastírání. Svůj vztah přiznává manželovi i salónním drbnám z vyšších kruhů. Ty zprvu její flirtování oceňují, ale když začíná, nedbaje konvencí, s Vronským žít, vyvrhují ji ze svého středu.

Představitelka Anny M. Badinková (v alternaci s L. Vlasákovou), přes své mládí přesvědčivě interpretovala vášnivou a zamilovanou ženu, trpící matku, jež se musí pro lásku vzdát syna, žárlivou, nenávistnou i apatickou, závislou na utišujících lécích až po fatální rozhodnutí skoncovat s nanicovatým životem. Její zamilovaný protihráč, elegantní švihák Vronský (M. Mňahončák), ji sice miluje, ale společenský tlak na jeho postavení připravuje Anně chvilky rozčarování. Starý Karenin v podání V. Čecha působí jako tolerantní, chápající muž respektující pobláznění své ženy se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Je spíše politování hodnou postavou než bezohledným kariéristou. Nabízí se pak otázka, proč od takového člověka Anna odchází?
Autorem autobiograficky zamýšlená postava knížete Levina vyznívá velice rozporuplně a nejednoznačně, tím pádem životně. Bodrý sedlák, bez zásadních iluzí, si přeje v klidu žít. Jeho výbušná povaha se obrací paradoxně proti ženě a plačícímu dítěti, aby se naopak klidně nechal vláčet vychytralým správcem. Představitel H. Čermák dodal zemitému, městských intrik vzdálenému, knížeti pečeť rigidní pevnosti ruského báťušky.

Další postavy, i přes menší prostor jim daný, s přehledem sekundovaly hlavním představitelům, např. aristokratická matka Vronského v podání R. Fidlerové nebo magický tulák Z. Tomeš a vytvořily souznící akord. Na tom má jistě zásluhu vedení režiséra P. Gábora, že umožnil všem si „zahrát“. Vypadá to, že ansámbl MDP se pomalu herecky sžívá a dokáže si troufnout na interpretaci přepisu slavného románu, jenž velice hluboce a plasticky proniká do nitra lidských a milostných vztahů.

Divadlo ABC. Premiéra 22. dubna 2007. Psáno z reprízy 24. dubna 2007
Foto: archiv MDP