Přečtení pozitivně laděného vyprávění nezapomenutelného herce Josefa Beka, jemuž nikdo neřekl jinak než Pepíčku, přinese důvěrné seznámení s člověkem, jenž takový dar dostal v míře vrchovaté. Celý život jak z bezedné slánky radosti solil a solil všude kolem sebe ty nezapomenutelné krystalky štěstí a radosti. A teď nemám na mysli pouze komické role, jimiž přinášel smích, nýbrž optimistický životní postoj. Až jsem chvílemi získávala pocit, že z veselé krabičky dokonalosti vyskočil Mirek Dušín či jiný rytíř bez bázně a hany. Ale i jeho kolegové tento povahový rys potvrzují – jejich Pepíček je nikdy nezarmoutil, na druhou stranu nebyl žádný suchar, rošťárny mu koukaly z očí.

Petrem Hořcem zpracovaná životní, ale hlavně herecká biografie nejenže provází etapami Bekova života (bez pikantérií ze soukromí), ale stává se i průvodcem olomouckých a pražských divadel od čtyřicátých let 20. století. Projdeme s ním olomoucké působení (trochu mi chyběla reflexe na protektorátní léta) a zakotvíme v MDP, kterým Bek zůstal věrný po celou dobu své kariéry. Zavítáme na premiéry do legendárního Komorního divadla, poodhrneme oponu v divadle Komedie, nakoukneme do šaten ABC a Rokoka. Vůně líčidel, rozesmáté vtípky při zapíjení úspěšně vyvedených rolí, někdy rozpaky a hledání, když se nějaká postava nevyvedla – to podtrhuje atmosféru vzpomínek vyprávěných s bodrým nadhledem.

Autentičnosti přispívá citace korespondence i vybraných recenzí. Cenný je i (snad) úplný soupis divadelních rolí a premiér s uvedením data a místa. Ve stejném duchu se prezentují i role filmové a spolupráce s rozhlasem.

Knížka podává nejen pohled na jednoho význačného herce, ale pevně ho ukotvuje do hereckého, kulturního i společenského kontextu uvedené doby.

Josef Bek, Petr Hořec: Každý den radost vydalo nakladatelství XYZ v roce 2007.

Zdroj obrázku: Nakladatelství XYZ