5.6. koncertovaly Sestry Steinovy. „Maminkovský“ folk, někdo napsal. Možná já. Mateřské starosti k nim ještě nedoběhly. Mají čas. Ale jejich písničky hladily a soustředěný citový energetický výdaj k té charakteristice silně napomáhá. Včetně závěrečného výkřiku. Nevím proč, ale v hlavě se mi usadil refrén z jedné staré odrhovačky: „... zatracená ještěřice, ta nás mohla kousnout...“ Kde se to vzalo, mohu tušit. Zatracené asociace.

6.6. zpívala Monika Načeva za kytarového doprovodu Michala Pavlíčka. Při vyslovení jména kytarového mága musí každého napadnout, že nezůstalo jen u doprovodu. Monika Načeva je usazená a tudíš jistá v zavedeném repertoáru, to každý. V písni „Kočky“ z jejich prvního alba „Možnosti jsou“ uchopil Pavlíček opravdu akustickou kytaru. Rozehrává ji do ploch, plných těch malých chlupatých tvorů, někdy roztomilých a jindy prskajících, že jeden neuvěří. Hudební motiv roste zajímavě. Pavlíček jej buduje od prostého doprovodu, přes hraní vypíchnutých tónů basových strun, po výbuch celého instrumentu.
Kupodivu, či právě proto, nejsilnější kousky se rozléhaly synagogou, když dvojice sáhla po písních z alba „Možnosti jsou“. Nové CD přijde v září. Monika Načeva si pohrává v mnoha polohách svého hutného hlasu s texty výhradně napsanými jedním básníkem. Jeho vizitka Jáchym Topol hovoří o kvalitách prokazatelně.

7.6. vystoupil se svým recitálem Jiří Schmitzer. Jeho herecké kvality jsou natolik zřejmé, že si podmanil publikum ještě schovaný v zákulisí. Viděl a slyšel jsem ho před měsícem na jiném festivalu. Psal jsem o tom. Jiří Schmitzer má ohromnou devizu. Nikdy nezklame. A variabilita jeho pódiového vystoupení se jeví bezedně. Proto lze jeho koncert poslouchat zas a zas.

Sledoval jsem tváře ostatních hostů. Po skončení koncertů dostávaly přívětivý výraz. Jestli to funguje takhle, doporučuji koncertovat pořád.

^{Koncerty festivalu Kytara 2007, Stará synagoga, Plzeň, v režii agentury „Synagoga Concerts“.
Zdroj fotografie: synagogaconcerts.cz}