Když stálice vezmou za struny
20.06.2007
Jaromír Komorous
Hudba

Festival Kytara 2007, finálový týden
Hudební setkání v synagoze nabízí hodně. Bezpečně víte, že v letošním horkém červnu na vás dýchne chládek. Dá se očekávat, že vedle na židli sedí fanynka žánru. Muzikantům se hraje hezky, protože mají na pódiu židli a z té v Čechách dostat člověka skoro nejde. Jeden kolem rozdá pozdravy a půlku koncertu přemýšlí, odkud toho druhého zná.
12.6. Radim Hladík přivedl svůj současný Blue Effect. Víme, že patří k nejlepším rockovým kytaristům, co kdy česká pódia nosila. Jeho krabičky, chcete-li kvákadla, braly dech sice dávno, ale tím, jaký předvedl akustický set dnes, dokáže totéž pořád. Navíc si myslím, že udělal úžasnou revizi v sobě.
Věnuje se jen kytaře a dodejme, že fenomenálně (ostatně tak začínal). S sebou přivedl
Honzu Křížka, zpěváka, doprovodného kytaristu a showmana. Znáte ho možná jako moderátora pořadu „60“ v ČT nebo pražského rádia „Rockzone“. Zavnímal jsem jej v sestavě Walk Choc Ice. Podstatné je, že s ním
přišla na pódium naléhavost a nebojím se napsat, vřelost zpěvu. A vedle něj chlapík, podepisující se
Wojttech, ovládající basovku. Absolvent kursů na Konzervatoři J. Ježka a protažený řádkou kapel. Bicí obsluhuje
Václav Zima. Všichni čtyři pak s neochvějnou jistotou sázejí do lidí své hudební představy. A ty k zemi nevedou. Slyšel jsem tam dva vrcholy. V notoricky známém „Slunečním hrobě“ vypálili všichni takovou raeggae vložku, že jsem chvíli přemýšlel, jak ji tam dostali. Ve svém instrumentálním přídavku smotali dohromady všechny možné fláky od největších kapel světa. Ve svém pojetí a v jiném rytmu. Většina těch věcí mi takhle chutnala víc.
13.6. Ivan Hlas s partnerem Norbi Kovacsem dokázal, co si myslím už léta. Předvede publiku kapelu s rockovým tahem na bránu, včetně své úlohy lídra formace, ale v komorní podobě je přesvědčivější. Navíc jeho krásným písňovým textům věnuje obecenstvo větší pozornost. Dynamika hudby ho v té chvíli určitě víc podpoří. A k tomu
Norbi Kovacs. Vymyšlený kytarista. O neskutečně rychlé jeho pravé ruce se mi zdálo. Divoký západ mohl vypadat jinak, kdyby rodák ze &Saly místo v Praze zakotvil tam a o dvě století dřív. Uši měly co dělat, když vnímaly jednotlivé tóny. Na to začal zpívat. Rozuměl jsem snad i jeho maďarštině. Když se s Hlasem naháněli v éteru, plném můzických víl, říkal jsem si, že je musí vidět. Ti se maj, záviděl jsem. Do chvíle, než dostali po koncertě kytku. Kam s ní? Rocker tápe, pomoc nikde. Cítil jsem to, ale k čemu?
14.6. Poslední koncert festivalu. Ivan Gutierrez a Tadeas Mesany. Kytara a kontrabas. Kolumbijský zpěvák a kytarista
Gutierrez spolufungoval se Zuzanou Navarovou. Teď se dobíjel dva roky ve &Spanělsku. S Mesanym přijeli překvapivě navíc s bicími. A v tom vidím největší kámen úrazu. Víceméně folkový hráč hrál nylonové struny a ty s plnou rytmikou nekamarádí. I když bicista šel na věc většinou štětkami a basista hrál klasicky smyčcem. Jako finále velmi zdařilého festivalu?
Domníval jsem se, že Gutierrez uzavře kruh prezentujících se kytaristů a po veleúspěšném zahajovacím koncertu &Stěpána Raka zakončí víc klasicky. Možná jen termínová nouze ostatních.
Dramaturgický náboj měl festival ohromný a nezbývá než se těšit na další. Zdroj fotografie: synagogaconcerts.cz, muzikus.cz
