Čarodějka z Portobella
09.07.2007
Jindřiška Kodíčková
Literatura
Poněkud stojaté vody české literatury jako živý proud osvěžuje tvorba latinskoamerických autorů. Jedním z nejpopulárnějších u nás se stává brazilský spisovatel, textař a novinář Paulo Coelho (*1947 v Rio de Janeiro)
Pozornost na sebe upoutal prvním autobiografickým dílem Mágův deník. Již druhá knížka, Alchymista (pohádkový příběh putování španělského pastýře za pokladem), ho zařadila mezi světové autory. Další romány (Brida, Valkýry, U řeky Piedra jsem usedla a plakala, Pátá hora, Veronika se rozhodla zemřít, Ďábel a slečna Chantal aj.) jen potvrzují jeho schopnost pozorně se dívat na svět a životní banality transformovat do velkých, čtivých příběhů. Jeho poslední kniha, přeložená do češtiny, je román Čarodějka z Portobella.
Opuštěného kojence z rumunských hor adoptuje bohatá rodina z Libanonu. S novou dcerou Athénou se v době války přestěhuje z Bejrútu do Londýna. Dívka v sobě nezapře cikánské geny, jež se projevují ve zvláštní skoro mystické vizionářské svobodě a nezávislosti. Z pohledu standardní společnosti (co to je?) se jeví nezodpovědně, sobecky, přesto je naopak velice zodpovědná, cílevědomá, pozorná a empatická. Aby zaplašila existencionální neukotvenost, jež ji trápí, vydává se hledat biologickou matku. Cesta jí přinese nejen setkání s matkou, ale i osudem...
Paulo Coelho podává obraz Athény, již někteří považují za čarodějnici schopnou manipulovat s lidmi, zvláštním vrstevnatým způsobem. Nevypráví klasicky napínavý běh jejího života, ale nechává lidi, kteří ji znali, aby vzpomínali. Postupně, jako vykládaný pasiáns, jedna karta za druhou hluboce obnažuje nejen ji, ale i vypravěče samé. Dá se předpokládat, že průsečíky těchto poznání se protínají s minulostí, aby objektivně a z mnoha zorných úhlů objasnily to, co neznalému může připomínat spíše podvod či zázrak. Autor svižně, i za pomocí filosofických, psychologických, vysoce archetypálních momentů, rýsuje obtížnou cestu jednotlivce, jenž se vymyká zažitým normám. Staví ho do barvitého kontrastu s ustrnulou společností, nikoli v zásadě zlou, jen pasivní, jež je za určitých podmínek schopna se rozhýbat a opustit pohodlné vyjeté koleje. Záleží jen, do jaké míry se sám dav udrží na uzdě. To, že prvotní dobrý záměr se může i zvrtnout, dějiny znají velice dobře. Autor tento „syndrom“ udržuje pouze v hranicích města, ale i tak model věrně kopíruje živé společenské jevy. Přidanou hodnotou poutavého vyprávění se stávají i přívětivé exkurzy do exotických prostředí rumunských hor či pouštních oblastí plně zahalené nepřekonanou lidovou moudrostí, polozapomenutými zvyky a instinktivními, až věšteckými vizemi tam žijících moudrých (z evropského pohledu primitivních) lidí.
Paulo Coelho, Čarodějka z Portobella, vydalo nakladatelství ARGO v roce 2007
Zdroj fotografie.paseka.cz