Víte, co znamená týdnuvale? -1.část
26.06.2007
Lucie Hajduková
Společnost
Weekend, víkend, el fin de semana, fine-settimana ….A slova sobotěnka, týdnuvale, oddech, výdech a svatvečer znáte?
Všechna tato slova v různých jazycích označují víkend (ta poslední však navrhovali jen neodborníci a slova se v češtině neujala), tedy dva volné dny, sobotu a neděli, všedního týdne. Asi těžko si kdokoliv z nás dovede představit týden bez soboty a neděle, kdy má většina lidí volno. Také tato slova (víkend, sobota, neděle) používáme běžně a nepozastavujeme se nad jejich původem. Kdo z vás by ale správně uhodl či věděl, odkud pocházejí a co vlastně znamenají?
Vysvětlení slova víkend bude poměrně snadné a pro většinu všeobecně známé. Své kořeny má v anglickém slově weekend, při jehož rozdělení na slova week (týden) a end (konec) se nám jeho vznik zcela objasní. U nás se však toto slovo rozšířilo až s nástupem volných sobot.
Začneme tedy sobotou, o které Ottův naučný slovník hovoří jako o šestém dni v temeni, do hebrejštiny jej překládá jako šabbát a latiny sabbatum. Sobota souvisí také s hebrejským slovem šabbath /šabat/, což znamená „klid, den odpočinku“ po šesti pracovních dnech. V počátku křesťanství jej přejali ze středolatinského sabbata.
Pro židy je tedy sobota zasvěcena boží úctě na památku stvoření světa a odpočinku. Židovský šábes počíná již pátečním večerem a trvá až do večera druhého dne, končící chvílí, kdy se na nebi objeví hvězdy.
Není pro ně však jen již řečeným ukončením týdne a zaslouženým odpočinkem po práci, ale symbolizuje přechod do jiného, posvátného času a stal se pro ně příslibem plnosti a blaženosti času mesiášského.
Přísný zákaz práce během něj je nejtypičtějším projevem judaismu. Spočívá v zahajování velkých rodinných slavností, které má na starosti matka. Ta v pátek večer na slavnostně prostřeném stole zapaluje svíce, jejichž svit symbolizuje příchod posvátného, eschatologického času a vymanění se ze všední reality. Otec potom, po příchodu ze synagogy, požehná děti a pronese požehnání (beracha) nad vínem (respektive chlebem). Večer tedy probíhá za slavnostní nálady, zpěvu písní a výkladu tóry.
Následující ráno židé navštěvují synagogu, liturgii opět rozšiřuje čtení z tóry, popřípadě přímluva (kázání) nebo výklad rabína. Čas, jež znamená přísný zákaz práce (avot melachot) včetně zapínání elektrických spotřebičů, užívání výtahu, řízení aut a podobně, židé tráví studiem tóry, návštěvami příbuzných a procházkami (přičemž mají dánu limitovanou vzdálenost, kterou mohou ujít).
Závěrečným obřadem &Sabatu a rozloučení s ním, probíhá skrz rituál (havdala), jež pomáhá k přechodu do všednosti a spočívá v požehnáních nad havdalovou svící, vonným kořením a vínem.
U židů má sobota před velikonočními svátky také velký význam, zvou ji velkou sobotou a každý sedmý rok, kdy se před zbořením jeruzalémského chrámu nesměla vzdělávati role a dluhy bývaly odpouštěny, se nazýval rokem sobotním.
Křesťané také zpočátku slavili sobotu jako sváteční den, ale zakrátko, za časů apoštolů, zvolili neděli, jakožto den z mrtvých vstání Krista. Sobotu pak zasvětili poctě Panny Marie. Naopak staří Římané sobotu věnovali bohu Saturnovi, odkud pochází její název dies Saturni, v dolnoněmecké řeči dosud Zaturdag, Saterdach, anglicky Saturday. Německé Samstag pochází ze staré hornoněmčiny Sambaztac, které vzniklo ze Sabbatstag.
&Spanělsky třeba sábado, italsky sabato, francouzsky samedi a česky? Sobota.
Zdroj fotografie : http://www.cbox.cz/marianske.lazne/other - pages/starepohlednice.htm