A tak jako hrdinové Alexandra Dumase, s heslem „Všichni za jednoho, jeden za všechny“, šli do toho. Graciezně, říkám. Jen vyměnili kordy za hudební nástroje a d´Artagnan se neproháněl na hemelce, ale své ruce hnal po klaviatuře svých varhan. Pojali za svůj výrazový prostředek jazz.
Předvedené skladby, jež na koncertu zazněly, mají výrazný melodický akcent, nepřehlédnutelný v zástupu rádobyjazzové vaty, kterou občas slyšíme. Kapela nahozený leitmotiv rozvine do kytice čerstvě nařezaných květů a proaranžované nabídne posluchači. Nechá na něm, ke kterému přivoní a který si nechá na příště. Kdo poslouchá tuhle muziku, dá si repete. Co nejdřív. Tomu fakt věřím.

Ondřej Pivec. Kapelník, skladatel, klávesák. Rozhovor s ním jsme uvedli pod titulkem „Chlap v nejlepších letech“. Umí zaujmout výrazným sólem. Na klapkách vystaví do výšky babylonskou věž a důraznými stoptimy ji s kapelou pošle do propadliště dějin. Ještě, že tu jsou nahrávky.
Libor &Smoldas. Vynikající kytarista, který své party odehrává s kadencí tónů neslýchanou a přitom jemně a s nadhledem kocoura, náhodou přišlého domů.
Jakub Doležal. Fouká saxy, konkrétně tenor sax a alto sax s vědomím člověka s nafukovacími plícemi. Jednoho si všimne asi každý. Dokáže si dojít pro spodní tóny rejstříku nástroje a přinést je na podnose posluchači, podmazané zrovna hammondkami a kytarou a přes forbínu hozené bicistou.
Tomáš Hobzek. Má na starost ty bicí. Bubeníků, jež v pravou chvíli dokáží svou sestavu nahnat do sóla a ostatní v kapele poslat na svačinu, těch, kteří v pozici sidemanů automaticky podrží sólo kolegy na jiný instrument, po naší zemi moc neběhá. Ale nepočítal jsem je, pravda.

Mušketýři Organic Quartetu si dovolují luxus nearanžovaného nadšení pro hru. Vlastně souhru. Je cítit z každého vzájemného pohledu, v každé zahrané figuře. V létě budou hrát na festíku Na ulici. Přijďte poslouchat. Je co.

^{Zdroj fotografie www.ondrejpivec.com}
Rozhovor s Ondrou Pivcem: http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=5737