Naděje
Smutek černý jako nebe bez hvězd co se usídlí v duši, ubíjí člověka víc, než kdo tuší.Potom je tu jediné slovíčko co nám duši zahřeje, to slovíčko zní Naděje.. Naději, že se vše v dobré obrátí máme všichni. Máme naději, že se vše spraví.Naději na uzdravení, na lásku, na konec trápení.Naději máme na vše na co si jen vzpomeneme.Nepodléhejme tedy rodné sestřičce Naděje- to je beznaděj.Kdo se chce uzdravit, lásku uchopit, musí zapomenou na trpkost slova beznaděj. Když necháme do naší duše vklouznout beznaděj, těžko si pomůžeme sami a tak se spolu pokusíme vymazat toto slovo z našeho slovníku a z našeho mozku.Teď už máme jen její sestřičku co jméno má Naděje.Cítíte její vůni a sladkost?Jak krásně zpěvavě zní slovíčko Naděje. Když zle nám je a choulíme se do klubíčka, vzpomeňme si na slovo Naděje, co zahřeje nás u srdíčka, když pláčeme horké slzy, co stékají ze zarudlých očí a máme pocit, že se jejich tok nezastaví, někde uvnitř zablikotá slovo Naděje.Když nás opustí láska a smutek nás vžene do samoty, zase nám zbývá to kouzelné slovo Naděje.Cítíte tu krásu toho slova?Mám chuť vnutit vám ho do duše jak statečný rytíř krále Artuše. Tak ráda bych vás přesvědčila, že když vše zklame, zbývá Naděje.Vypalte ho velkým písmemen do svého srdce, abyste nikdy nezapomněli, že je tohle slovo a když budeme chtít tak nás naděje zahřeje a nenechá nás znovu padnout do černí propasti depresí a smutků. Říká se že Naděje umírá poslední.Vezměte si tato slova za svoje a naučte se žít ta jak vám to předpovídá N A D Ě J E!!!!!

_{^{Autor: Milena Doušková}}