Na setkání novinářů působil Vinicio velice bezprostředně, nechyběl mu smysl pro humor a také nesmím opomenout jeho snahu, kdy se snažil mluvit anglicky, aby nebylo třeba překladu z italštiny do češtiny. Na otázky novinářů odpovídal následovně.

Jak se cítíte v České republice?
Pro mě je čest být zde, cítím se šťastný. Mám rád východ a také barvy (dodává s úsměvem). Sice jsem často přirovnáván k umělcům jako Frank Zappa, ale odděluje nás spousta odlišností.

Co tedy považujete za odlišnosti své tvorby?
V mé hudbě se nachází hojnost. Hodně citu, také citu, kdy něco postrádáme, ale především chuť do života.

Jak se vám líbí cikánská hudba a jaký vztah k ní máte obecně?
Líbí se mi, připomíná mi mládí a dětství v malém městečku na jihu Itálie, kde jsem vyrůstal. Také jsem zhruba před deseti lety natočil CD s cikánským orchestrem. Kapela byla výborná, jednalo se u hudbu, kterou jsem napsal již dříve a oni ji zahráli jakoby byla jejich vlastní.

Co byste nám mohl povědět o svém novém románě?
Popisuji zde příběhy z cest, z dob napoleonské války a také ze své doby. Kniha nese název Neumírá se každé ráno- neboť je jasné, že se umírá jen jednou (úsměv). Mockrát se však za život smrti přiblížíme. Lituji, že ještě nevyšlo české vydání, protože vím, že Češi literaturu milují. 

Jak vytváříte písně, kde berete inspiraci pro jejich texty?
Písně vlastně vytváří umělecký celek, který se v tu chvíli stane imaginací. Doufám, že v mé hudbě, jež vzniká na popudu vnějších vlivů, se nachází spousta literatury, protože ta je celosvětovou pamětí.

Jaký máte vztah k výtvarnému umění? &Sijete si kostýmy, které používáte na svých koncertech sám?
Ne, nešiji. Chtěl bych s sebou spíš nosit divadlo než kostýmy. Hudba potřebuje ztvárnění, příběh, nestačí jen zpívat. Musíte příběh předvést publiku. Mimo to nikdy se asi nenaučím šít či malovat. (úsměv)

Zdroj fotografie: vlastní archiv