MEMENTO MORIListopad Spisovatelská inspiraceMůj pokus dospět aneb Palachův týden 1989Tvůrčí psaní 39 - ArchetypyDuše zesnulých se tuto noc vracejí na zemský povrch
Fazole na tři způsoby: Nezapomínejte v jídelníčku na luštěniny!Mravní dějiny českého národa II.Mravní dějiny českého národa I.Večer přiměřených depresí Skutečné příběhy polských vlků naučně i zábavněO momentu dospěníJak podpořit svůj imunitní systém a být odolnější vůči nemocem? FOTOPOSTŘEHY: Jakou hodnotu mají myšlenky?Galakoncert skupiny 4 Tenoři již o Vánocích 2025Moje Čechy, můj domov, můj humor5 tipů pro osamocenéZahradníkův rok zabolel
Tato báseň vlastně vznikla díky jinému dílu. A to od Arthura C. Clarke - Město a hvězdy. Tématem této knihy je, jak by mohl vypadat Vesmír a Země za miliardy let. To ve mně vyvolalo určitou touhu, abych napsala báseň, ve které bude zmíněno alespoň pár slov na stejné téma.
Když zavřu oči a vracím se zpět, zpět do minulosti, kdy žil tak krásný svět, mluví ke mně hlas, co připomíná čas, kdy byla Země mladší. Planeta, co žila, již v mrtvu utonula a Slunce, jež dávalo světlo, vyhaslou hvězdou se stalo. Nevrátí se doba, kdy měli jsme všeho dost. Teplo, světlo, voda - to už je jen minulost. A ta vzpomínka, co ve všech zůstala, je ten dar, jenž nám Země nechala. Zdroj obrázku: www.wallpaper.cz Osobní web autora: http://www.tvojevolno.cz |
Hoja
Ty vade slečno Adriano... tato báseń je opravdu moc krásná... A nejen báseń... všechno od Vás je nádherné, a pravdivé...Moc se mi to líbí ;-)
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.