GrilovačkaPoslední autobus ujel...Soused psychopatVýslechCo znamená psát moderněStockholmský styl
Co mě v únoru zaujalo na NetflixuVýznamné jubileum Faye DunawayovéOmar Sy v nejintimnější roli posledních let: Byl jsem cizincemKdyž se pravda stane zradouKdo byl Vladimír Thiele?Co o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?Svět, kam příliš často nenahlížímeVrcholné španělské baroko před VelikonocemiZeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně saméMaďarský soubor Royal Ballet Fehérvár uvede v Praze taneční divadlo KamenyKingovské příběhy Ronalda Malfiho
Tato báseň vlastně vznikla díky jinému dílu. A to od Arthura C. Clarke - Město a hvězdy. Tématem této knihy je, jak by mohl vypadat Vesmír a Země za miliardy let. To ve mně vyvolalo určitou touhu, abych napsala báseň, ve které bude zmíněno alespoň pár slov na stejné téma.
| Když zavřu oči a vracím se zpět, zpět do minulosti, kdy žil tak krásný svět, mluví ke mně hlas, co připomíná čas, kdy byla Země mladší. Planeta, co žila, již v mrtvu utonula a Slunce, jež dávalo světlo, vyhaslou hvězdou se stalo. Nevrátí se doba, kdy měli jsme všeho dost. Teplo, světlo, voda - to už je jen minulost. A ta vzpomínka, co ve všech zůstala, je ten dar, jenž nám Země nechala. Zdroj obrázku: www.wallpaper.cz Osobní web autora: http://www.tvojevolno.cz |
Hoja
Ty vade slečno Adriano... tato báseń je opravdu moc krásná... A nejen báseń... všechno od Vás je nádherné, a pravdivé...Moc se mi to líbí ;-)
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.