Podle mě si člověk vymyslel stolní hry pro případy, kdy se venku nemůže nic dělat, protože je sychravo. Většina her byla však stvořena tak, aby zabavila skupinu lidí najednou, protože hrát si sám není zábavné. Přitom ať se jedná o karty či společenské hry, s chutí si je určitě zahraje každá generace.

Stolní hry, ke kterým potřebujete hrací plochu, obsahují vždy návod k použití. Nemusíte se tedy strachovat, že když si na dovolenou nebo na studené zimní večery koupíte novou hru, nebudete vědět, jak s ní zacházet. K tomuto stylu her mohu doporučit:
Člověče, nezlob se! : Tu hru zná snad každý a také ji všichni mohou hrát. Musí však počítat s tím, že se jen tak do cíle nedostane. Čím více lidí hraje, tím více času stráví spolu. Protože existuje velké riziko, že vás na každém vašem kroku bude někdo ohrožovat, doporučuje se mít "klidnou hlavu" a radost ze hry jako takové.  
Soudruhu, nezlob se! : Toto je opravdu hra jen na dlouhé večery. Jedna hra může trvat 3 hodiny i víc. Máte nervy napjaté až do konce, kdy překonáte poslední překážku. Kdo nezvládne "člověče", při "soudruhovi" určitě bude potřebovat záchranku. Na začátku hracího pole totiž může skončit i hráč, který se dvě hodiny předtím hrabal ke konci. 
Dostihy, Hollywood a jim podobné hry: Dá se říci, že se jedná o hry taktické, i když hodně záleží i na štěstí. Musíte koupit koně, pokud možno celou stáj a spak můžete vyrazit na Velkou Pardubickou. V Hollywoodu získáváte herce, s nimiž natáčíte filmy a snažíte se získat Oskara. Sice to vypadá lehce, ale také na vás čekají nástrahy ve formě poplatků a pokud rychle něco nevyděláte, tak peníze, jež jste obdrželi na začátku hry, rychle ubývají.

Karetní hry mají výhodu v lehčím uskladnění než „stolní“ hry, proto se zřejmě častěji využijí na dovolené nebo třeba i někde jen tak na dece, ale na nějakém alespoň trochu rovném povrchu. Přidávám několik tipů:

Méně složité hry:
Větší bere: Karty se rozdělí tak, aby měli všichni hráči stejně velký balík, otočený obrázkem karty dolů. Z balíčku se shora každé kolo odebírá jedna karta. Všichni hráči dávají kartu na stejné místo, aby všichni viděli, kdo má kartu s nejvyšší hodnotou. Jak vyplývá z názvu – ten, kdo má největší kartu, bere zpět svou i karty spoluhráčů. (Při shodě hodnot každý z hráčů přiloží další kartu.) Vyhrává ten, kdo má celý balík karet a prohrává a zároveň vypadává ze hry ten, kdo nemá ani jednu kartu v ruce. (Žolík se v této hře nepoužívá.)
Autobus: Hráči obdrží balík po deseti kartách, které položí na stůl obrázkem dolů a jen vrchní kartu obrátí obrázkem vzhůru. Tohoto balíku se bude každý hráč snažit co nejrychleji zbavit. Kartu z balíku však může odebrat jen tehdy, jestliže se hodí do hry (a potom obrátí hlavičkou vzhůru kartu pod ní). Do herního pole hráči hází karty jen tak, aby se řadily za sebou. Začíná se tedy jedničkou (esem) a končí se Králem.
V každém kole přitom musí hráč minimálně jednu kartu odložit. Pokud hráč nemůže hrát, musí si jednu libovolnou kartu uložit pod svůj balíček. Balíček mu tedy může i víc růst než ubývat. V příštím kole si dobírá do ruky opět do čtyřech karet. Zjednodušená variace: hráč si může odložit čtyři různé druhy karet na  kupičky u svého balíku (karty se stejnou hodnotou se odkládají na sebe), než musí začít odkládat přebytečné karty pod svůj balíček. Samozřejmě se nesmí odkládat karty do balíku nebo na karty spoluhráče. Vyhrává ten, kdo se zbavil celého balíku (karty v ruce a ve 4 zmíněných kupičkách vedle balíku mu mohou zůstat).
Žolíka můžete ze hry vypustit nebo s ním hrát. Ve hře nahrazuje jakoukoli kartu, ale nikdo z hráčů ho za danou kartu nemůže vyměnit.
Zlodějka: zjednodušeně řečeno se sbírají karty stejné hodnoty (esa, desítky). Pokud máte minimálně dvě karty stejné hodnoty a odložíte si je na hromádku, protihráč mám hromádku může vzít pomocí další karty stejné hodnoty. Již dobytý, nahromaděný či ukradený majeteček si můžete zajistit tak, že např. na balíček pětek přeložíte křížem balíček šestek. Pětky jste si teď přikryli a soupeř vás nyní může připravit jen o šestky. Žolík tady plní funkci karty, která nahrazuje kartu libovolné hodnoty, dá se s ním ukrást cokoliv, ale zároveň slouží jako jediná karta, která sama o sobě něco znamená a dá se přeložit křížem přes vyzískaný balíček. V každém kole se hráčům rozdá po 4 kartách a rozpoutává se nový boj. Hra končí po rozkradení všech karet a pak se přepočítávají poklady.
Jakou hodnotu bodů bude mít jaká karta, můžete rozhodnout vy. Např. karty s hodnotou 2 - 7 = 5 bodů , karty s hodnotou 8 - 10, J, Q, K = 10 bodů , ESO = 20 bodů, žolík = 50 bodů. Vyhrává ten, kdo má nejvíce bodů a prohrává samozřejmě ten, kdo má nejméně bodů.

Složitější hry:
Žolíky: Tato hra je velice známá a hraje se ze všeho nejvíc. Na ruku se každému hráči rozdá 12 karet. Na kom je řada, dobírá 13. kartu, kterou buĎ vyhodí na stůl nebo si ji ponechá a vyhodí jinou, aby mu na ruce zbylo opět 12 karet.
Cílem hry je složit všechny karty na ruce tak, aby minimálně po trojicích tvořily postupky či se jednalo o karty se stejnou hodnotou. Hru stěžují pravidla: Vyložit karty se smí, jen když je jedna čistá postupka (bez použití žolíku). Vyložené karty dávají součet 42 a víc. Hru činí zajímavějším: Pokud mají hráči vyložené karty, můžete k nim přikládat vaše, když to jde. Pokud vám zbyde žolík, necháváte si ho do příští hry. Při hře se rozdělují body a rozdává se několikrát nová série karet.
Vyhrává ten, kdo vyložil jako první všech svých 12 karet. Žolík nahrazuje každou libovolnou kartu. 

Chaos: Základní princip tvoření postupek či řazení karet stejných hodnot k sobě je stejný jako u žolíků. Dokonce i to, že na začátku potřebujete mít tři karty, aby se dalo hovořit o postupce či šestkách, pětkách atd. Jenomže na začátku se rozdají každému hráči jen 4 karty. Pokud hráč nemá postupku ani sérii, každé kolo si lízne další kartu. Nic nevyhazuje a má za úkol použít postupně všechny karty. Jakmile může vyložit, začíná chaos. Karty se můžou totiž mezi sebou kombinovat a vyměňovat (v postupce musí barva zůstat stejná, v sériích zase karty stejné hodnoty), v každé vyložené skupině musí být nejméně tři karty. Jinak neplatí žádná pravidla.
Např. Petr měl srdcovou šestku a neměl k ní žádnou přílož ani postupku. Na stole byla srdcová postupka 3,4,5,6,7,8. Vymyslel, že když oddělí 3,4,5,6 a 7,8, a pak k 7,8 přidá svojí srdcovou 6, zůstanou v každé postupce alespoň 3 karty. Dokonce v jedné i 4. Zbaví se tak srdcové šestky.
Další příklad: David měl skoro postupku – 7 a 9, jen mu chyběla černá 8. Viděl na stole černou postupku 4,5,6,7,8 a tak si černou 8 vzal a vytvořil svoji novou postupku. Pozor ale případ: David měl opět skoro postupku 8 a 10. Potřeboval žaludovou 9. Na stole byla postupka: 7,8,9,10 a tak měl šanci si jí vzít, protože tady by 9 v postupce chyběla. Kdyby si 9 vzal, porušil by dvě pravidla. 1.) Neměl by kam dát žaludovou 10. Musel by jí přiložit např. do trojice jiných desítek, kde by žaludová desítka chyběla. Nesmí být totiž žádná karta již použitá ve vyhozené postupce nevyužita, musí tvořit skupinu alespoň o třech kartách. 2.) Kdyby vzal 9, čísla 7 a 8 by již netvořily skupinu o třech číslech a musely by se využít jinak. Jediná možnost, jak by mohly opět vytvořit skupinu, že by David přiložil žaludovou 6.
Ačkoliv je možné karty měnit, lze to jen na hrací ploše. Karty, co leží na stole, si již nikdo nesmí dát opět do ruky, musí jej to kolo ještě nějak využít. To platí i se žolíkem. Žolíky jako obvykle nahrazují libovolné karty. 
Vyhrává ten, komu nezbyla na ruce ani jedna karta.

Inspirace na další karetní hry: canasta, prší, zelená louka, sedma, záchod, vole padni!, mariáš a spousta a spousta dalších...

Na hraní samozřejmě můžete využít i kostky. Velmi zábavnou hrou jsou tzv. drápky, v níž jde o to jednu kostku vyhodit do vzduchu, ze země sebrat další kostku a pak letící kostku zachytit tak, aby vám v ruce zůstaly dvě kostky. Hra má několik obměn, dá se hrát jako dětská školka sbíráním 1-5 dalších kostek nebo se může sbírat vždy jen po jedné kostce a počítá se poměr úspěšných a neúspěšných pokusů. Tato hra lze hrát i venku s kamínky, ovšem při tom hrozí škrábance a oděrky. 
Známou strategickou hrou jsou vrhcáby, ve kterých jde o to složit během tří možných hodů ze šesti kostek určité variace jako např. řadu (1-6), co nejvíc jedniček, dvojek - šestek apod.
Pro zábavu ve společnosti se pak hodí rychlá smršť Macháček, kde se hází se dvěma kostkami a porovnává se výsledek všech účastníků v jednom kole, přičemž dvě stejná čísla znamenají stovky (dvě jedničky sto, dvě dvojky dvě stě atd., nejvyšší možný hod jsou dvě šestky a šest set bodů) nebo složením dvou různých čísel, přičemž to vyšší znamená desítky a to menší jedničky (dvojka a jednička znamená dvacet jedna bodů, nejmenší hod, větší úspěch pak znamená trojka a dvojka nebo-li třicet dva bodů, ale pozor! dvě dvojky není dvacet, nýbrž dvě stě bodů.)

^{Zdroj fotografie: www.pozitivni-noviny.cz}
_{Osobní web autora: http://www.tvojevolno.cz}