Alespoň se takovými zdají být při barvitém vyprávění autorky Ali Smithové v jejím románu Hotel svět. Ať už onen příběh vypráví ta či ona osoba v té či oné rovině…
Otevírám její knihu a s autorkou sympatizuji již od začátku. První stranu věnuje stručnému poděkování, druhou taktéž, zřejmě pro ni významnějším osobám, kdo ví, Další stranu věnuje pěti nezbytným a klíčovým citátům. Pak už se nám však naskýtá pohled na samý děj knihy. Žádný dlouhosáhlý úvod, plný zbytečných vět, jež by čtenáře obeznámil s knihou a umazal tak na síle efektu, který by se dostavil, kdyby čtenář jen tak vpadl do děje. Tady se efekt dostaví hned dvakrát, na začátku a na konci.
Celá kniha se skládá z pěti příběhů, z pěti různých časových rovin, jež se navzájem prolínají. Každý příběh však má své kouzlo a také svého speciálního vypravěče. Všichni jsou však spojeni, aniž to tuší. Ptáte se jak? Přece hotely Global, v našem případě se dá říct, že jen tím jedním, tím určitým. Avšak kdybyste přece jen vkročili do nesprávného, jiného hotelu Global, nepoznáte to.
Prvním vypravěčem a mně nejsympatičtějším - s myšlenkami, jež mě nikdy nenapadly - je duch Sáry, zemřelé pracovnice již zmíněného hotelu, kolem které se vše točí. Vypráví střídavě v první osobě jednotného a množného čísla.
Chápe podstatu smrti v rozdělení bytosti na hmotnou, tedy fyzickou a duševní. Duše ničeho nelituje, ve „svém životě“ teď vypadá šťastně. Z výtahové šachty padá pořád a počítá, jak dlouho to tedy mohlo trvat. Ta chvíle, kdy se kvůli sázce nasoukala do šachty s nádobím až po tvrdé žuchnutí dole.
21 schodů na jedno patro, 16 do přízemku, proletěla jsem je všechny. (…) a pád to byl krátký, nebyla to ani celá vteřina na patro, jak teď odhaduju dávno potom, co jsem nalítla, ulítla a slítla. Byla to docela paráda. Ten pád. Ten pocit. Pořádná řacha, za všechny prachy, na prach, v prachu.
Ta si žije,
chudák bezdomovkyně Else, sedí před hotelem, třese se zimou a žebrá, i ji však zasáhla smrt Sáry i když jistě ne tak silně jako recepční, jež s ní měla asi dvě směny či Kláru, Sářinu sestru, o níž si Else myslí, že se jí rozhodla dělat konkurenci. A pátý příběh? Vypráví jej ubytovaná novinářka píšící pro hotel reklamu.
Šestý si dotvoříte sami, bude jen váš a jeho vypravěčem budete právě vy sami. Bude jedinečný a originální, tak jako kniha v tisíci rukou, přečtená stejným počtem lidí. Pořád stejná a přitom jiná…
Již samotný název zní symbolicky v pravém smyslu slova symbol.
Autorka záměrně volila malé s ve slově svět. Proč asi? Samotné slovo hotel se pak stalo symbolem knihy, značí celý náš svět. Někdo přijde a někdo zas odejde… nikdo se nad tím nepozastavuje, je to koloběh… koloběh života, s příjemnou atmosférou, ale také jakousi hierarchií, kterou s nelehkým srdcem leckdy v životě pocítíme.
Tímto románem prorazila skotská autorka, dnes patřící ke špici britských spisovatelek, na mezinárodní scénu a
získala za něj také několik ocenění.
A co si z celé knihy vzít a zapamatovat? Nebude to
memento mori, ale:
Pamatuj musíš žít rád.
Knihu Hotel svět od Ali Smithové vydalo v roce 2007 nakladatelství Argo
Zdroj fotografie : www.argo.cz