Kdo opravdu chce, ten umí, co chce
31.08.2007
Jaromír Komorous
Společnost
To řekl William Saroyan a usmyslel si, že nezmizí. Povedlo se. Dnes patří mezi největší spisovatele, co kdy tento svět nosil a jeho tvorba zůstává živá i pro současné čtenáře. Narodil se 31. 8. 1908 ve Fresnu v Kalifornii. Arménský původ ho trápil v mládí, když vnímal bídu přistěhovalecké chudiny. V místě narození 18. 5. 1981 zemřel a spočinuly tu i jeho ostatky.
Měl ale pravdu. Je tu pořád. Narodit se v Kalifornii, anglicky komunikovat, má tu výhodu, že člověk, pokud si zamane živit se psaním a chce, většinou to zvládne. Raisovi „Zapadlí vlastenci“ určitě budí sympatie, ale svou češtinou zapadlými zůstanou. Přesto svou řeč miluji. Saroyan začal už v třicátých letech a tak si spočítejte, v jakém věku. Dělal kousky, řekněme nestandardní. Odmítl Pulitzerovu cenu. Odvážné gesto, chci-li v Americe vydávat a udělovaná cena je uznávána po celém světě. Dvakrát se oženil s jednou a tou samou ženskou a dvakrát se s ní rozvedl. Minus. Do stejné řeky …, znáte to. Střídavě v Kalifornii a v Paříži se usazoval a zase balil kufry. Utíkal? Divíte se? Vydělal psaním slušné money, ale topil se v dluzích. Jeho finanční situace se stává dramatickou zejména po 2. světové válce, kdy mu práce vracejí s odmítnutím pro přehnanou sentimentalitu a archaický symbolismus. Svoboda, bratrství, pro nakladatele zprofanované hodnoty. Prostě, vrať se do hrobu, Wildo. Poválečné práce nedosahovaly urovně předválečných. Do toho věnoval dost peněz na charitu a ještě víc jich prohrál v hazardu.
V osmapadesátém se usadil cíleně na čas v Paříži a a za deset let se dluhů zbavil. Potřeboval přesadit? Někdo to tak má. V poslední dekádě svých let už zase slušně vydělával. Psal hodně a rychle. Seznam jeho vydaných titulů je neobyčejně dlouhý. Zmíním dávnou povídkovou sbírku. Odvážný muž na létající hrazdě z roku 1934 patří k těm, jež se čtou stále. Proč? Asi pro básnickou licenci textů povídek, jež stekla do knihy jak vyvřelina z úbočí sopky. Dlužno říct, že ji používal pak notně i jinde. Po poetice textů existuje možná dnes větší poptávka než kdy jindy. Odbyt jeho titulů ohrožen není.
Po válce vydaný Tracyho tygr se nesetkal s osudem výtisků, v té době autorem poslaných na steč. Málokterá kniha v mých policích je, obecně, tak drobná a málokterá mnou tolikrát pročtená. A tygr zůstává nezbytnělý, viďte. Jiné jeho kočkovité šelmy existují alespoň v jeho představách, tropí, zlobítka, nežádané kousky. Mnohdy vytvoří problémy, stojící autorovi za zaznamenání a vůbec. Tenhle Tracyho exemplář dovoluje čtenáři pustit představivost z řetězu. Kdybych uměl malovat, ukázal bych vám pokaždé jinou kočičku.
Dovolte mi ještě drobnost. Pokud mohutný, elegantní knír patří mezi poznávací znamení lidí, vstoupivších jakkoliv ve známost, zabouchněte klidně dveře. Plno. Franc Josef, T.G.Masaryk, J.V.Stalin, Adolf Born, William Saroyan. Já vím, i váš děda. Tak si ho pamatujte.
zdroj obrázku: ld.johanesville.net
Reakce k článku
Od: Pavla Králová - 1.9.2007 - 11:50
Tracyho Tygr patří k mým nejoblíbenějším knihám. Univerzální moudro.
Od: Jaromír Komorous - 2.9.2007 - 18:44
Univerzální moudro v regále si žádá ušmudlat, že. Ten armenskoamerický knírač to měl asi na mysli a umístil je leckde. Ale do tygra se mu toho vešlo nejvíc.