Záchranná služba 
Za předchůdkyni prvního pražského záchranného sboru můžeme považovat  společnost s poněkud kuriózním názvem „Humanitní společnost pro záchranu zdánlivě mrtvých a v náhlém nebezpečí smrti se ocitnuvších“, založenou v roce 1798. Avšak až o téměř 60 let později, roku 1857, se v hlavním městě české koruny ustavil „Pražský dobrovolný sbor ochranný“ (PDSO), čítající 36 dobrovolníků různých profesí, z nichž pouze tři byli zdravotníky. Poslání sboru spočívalo v záchraně toho, co jest ochrany hodno, zachrániti v každém druhu nebezpečí jak životy lidské, tak i majetek spoluobčanů dobrovolně, neohroženě a nezištně“. Členové sboru nosili zpočátku na levé paži červeno-bílou stuhu, později sborový odznak. Ale až v roce 1890 PDSO získal první dopravní prostředky a zavedl nepřetržité služby, jež platí dodnes. V roce 1924 Sbor dostal povolení Ministerstva vnitra užívat fanfárovou trubku; tedy rok poté, kdy ho plně vybavili automobily a nikoli koňskými spřeženími. První automobilem, jejž Sbor získal od Pražské městské pojišťovny roku 1910, se stal vůz značky Laurin & Klement. Do roku 1928 již Sbor operoval s patnácti automobily.

Hasiči
K záchranným sborům patří zajisté sbory hasičské. Lidé hasili ohně odjakživa, dlouhá staletí však jen vodou nabíranou do věder. První stříkačka, tzv. Heronova, se objevila okolo roku 250 př. n. l.  Vozovou stříkačku pak sestrojil Antonín Platner z Augšpurku až v 1. pol. 16. století. O více jak sto let později, roku 1673, se v Amsterodamu objevila už stříkačka vybavená hadicemi. Ty tehdy byly sešité z kůží. O pár let později (1690) Holanďan James van der Heiden představil hadice šité z plachtoviny. Na stříkačky s hadicemi vyráběnými z gumy si pak lidé museli počkat až na průmyslovou revoluci, do roku 1850. Stříkačku, pracující pomocí páry, sestrojili Angličan John Braithwaite se &Svédem Johnem Ericssonem roku 1829. Ovšem pro nezájem upustili od výroby po zhotovení pouhých čtyř kusů. Benzínovou stříkačku sestrojil vynálezce spalovacího motoru Gottlieb Daimler v roce 1888. O dvacet let později se i čeští hasiči dočkali první tuzemské motorové stříkačky z dílny automobilky NW, nyní TATRA. Jejím autorem byl Ing. Ledwinka. Hasičský sbor města Prahy měl od roku 1911 k dispozici čtyři automobilové stříkačky značky PRAGA. Definitivní konec stříkačkám taženým koňmi však nastal až roku 1926.
Rozvoj hasičské techniky přinesly až profesionální hasičské sbory. Ten první vznikl na začátku 18. století v Paříži, v Praze až roku 1853. Tento český hasičský sbor se skládal z 30 metařů, jež i po výcviku zůstali metaři, jen s tím rozdílem, že na rameni nosili červenou pásku. Pouze hašení požárů se věnovali až od roku 1866.

Letecká ZS
Letecká záchranná služba (LZS) patří mezi vůbec nejmladší. U nás můžeme LZS datovat od 28. srpna 1956, kdy zraněného poprvé v ČSR přepravil vrtulník. Tehdy se jednalo o let z Terezína do vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích vrtulníkem Mi-4. Další záchranný let proběhl až 14. února 1960, kdy se převáželi dva zranění horníci z Ostravy do Mošnova. Vrtulníky coby záchranné prostředky se použily až po pěti letech, při záplavách v červnu 1965. O tom, že tehdejší navigace helikoptér byla ještě v plenkách, svědčí skutečnost, že se stroje navigovaly pomocí stopek a kompasu.
LZS jako taková začala fungovat teprve nedávno, až v roce 1987. Tehdy zahájilo provoz její první stanoviště v celém ČSSR na letišti v Praze-Ruzyni.
Dnes mají velké krajské nemocnice vlastní heliporty a vrtulníky, jimiž se zranění převážejí doslova do několika minut od naložení. Na rozdíl od jiných prostředků mají vrtulníky tu výhodu, že mohou působit v nepřehledném horském či lesnatém terénu, kde pomocí termovize mohou zachránit život i v noci či nalézt ztracené dítě.


popiska k fotografii: hasičská stříkačka Báňského ředitelství Příbram z roku 1885

zdroj fotografie: http://www.muzeum-pribram.cz/exhmpb/exbh/strikacka01.jpg