O to těžší roli mají ti, kteří chtějí druhé přesvědčit ke změně názoru. Nestačí jen znát příslušné argumenty, dotyčný musí zvládnout úskalí řečnického umění. Dodržovat určitá pravidla, která dovolí druhému ustoupit ze svého, aniž by se cítil jako méněcenný. Pokud jste např. po bouřlivé diskusi vyšel jako vítěz se slovy: „To jsem mu to ale natřel!“, vůbec to neznamená, že jste někoho přesvědčil.

Základní pravidla pro přesvědčování druhých ke změně názoru:
1) Působit důstojně a věrohodně. Známým lhářům a vtipálkům se důvěra neposkytuje.
Pokud bude o nebezpečí drog přednášet kriminalista či lékař, jistě mu uvěříte spíš než recidivistovi či teenagerovi.
2) Předkládat důkazy, správně argumentovat.
Můžeme se např. odvolat na autoritu, tedy konkrétní osobu uznávanou v oboru, o kterém hovoříme. Můžeme použít srovnání obecně platné, např. když přijde bouřka, obvykle prší. Ne však srovnání námi vydedukované, tedy pouhou domněnku, jako „z tohohle mraku bude pršet“ - toto tvrzení se dá věřit opět pouze meteorologovi.
3) Dát prostor svým posluchačům k sebevyjádření.
Pokud šéf nařídí svým podřízeným, že musí udržovat na pracovišti větší čistotu, podřídí se méně ochotněji, než když jim předloží problém s nevzhledným dojmem pracoviště a poprosí je o návrhy k řešení.
4) Mluvit konkrétně a vyjadřovat se přesně.
Těžko někoho přesvědčíme, že židle je lepší než stůl. Ale o tom, že židle je lepší k sezení, se už dohadovat nebudeme muset.
5) Použít nejpůsobivější metodu přesvědčování, tj. sugestivní jednání.
Daleko víc benzínu prodá ten, kdo se svých klientů ptá: „Doplnit nádrž?“ než ten, který se ptá: „Kolik litrů?“. Jde o to uvažovat dopředu nad možnou odpovědí. Při sugestivním jednání zároveň platí, že z řečníka musí sálat sebedůvěra a jistota. Pokud se vyjádřím, že „Dekameron asi napsal Boccacio“, všichni začnou přemýšlet, jestli se tvrzení zakládá na pravdě. Pokud ale sdělím, že „Dekameron napsal Boccacio“, mohu nerušeně pokračovat dál.
6) A znovu opakuji, nesnažit se triumfovat.
Jestliže druhého porazíme, naladí ho to jen úporněji k boji proti nám. Příště nám to bude chtít oplatit. Mnohem víc docílíme tím, jestliže mu dáme prostor k tomu, aby odešel se ctí. Např. „Sám bych to nevěděl, kdybych si to nedávno nepřečetl.“ Nebo: „Tohle vím docela přesně, ale minule jsi měl pravdu zase ty, jak jsi říkal...“


^{Zdroj: Jiří Toman, Jak dobře mluvit}