O tři dny dříve Zikmundova česká a uherská vojska dobyla hrad Sion, na němž se nepřátelům poslední z vůdců husitského hnutí Jan Roháč z Dubé bránil celé čtyři měsíce. Je poněkud paradoxní, že vítěznému českému vojsku velel Hynek Ptáček z Pirkštejna, synovec Jana Roháče. Dobyli poslední baštu odporu husitů.

Jan Roháč z Dubé pocházel ze starého panského rodu, sídlícího na hradu Dubé u Čerčan, poblíž řeky Sázavy. Roku 1411 jej Jan Žižka, jeho příbuzný (Roháčův bratr Ondřej se oženil s Žižkovou dcerou), ustanovil táborským hejtmanem v Lomnici u Třeboně. Později se přidal k Žižkovým táborům, jimž pomáhal v bitvě u Malečova roku 1424. V té bitvě zahynul jeho bratr Ondřej. Nikoli však na straně husitů, ale na straně jejich protivníka. O rok později Roháč tábority vedl při dobývání Prahy, město Slané pod jeho vedením dobyli. Táboritům zůstal věrný až do smrti. Dlouhá léta se o něm anály nezmiňují, až osudného roku 1434, kdy 30. května prohrála husitská vojska svou poslední bitvu, u Lipan. Mnoho husitů padlo, část vojska pod vedením Jana Čapka ze Sán prchla. Jana Roháče zajali. Když pak v červnu toho roku kališníci a katolíci sjednali zemský mír, dohodli se rovněž na propuštění veškerých válečných vězňů. S nimi se dostal na svobodu i Jan Roháč z Dubé.

Táborité se však mezi sebou dohadovali, zda se Zikmundem válčit či vyjednávat. Jan Roháč byl Zikmundovým nesmiřitelným nepřítelem a nechtěl o vyjednávání ani slyšet, takže poté, kdy se většina táboritů přiklonila k umírněnému jednání, odešel Jan Roháč se skupinou věrných na svůj hrad Sion, jejž si vybudoval poblíž Kutné hory u vsi Chlístkovic. Odtud, jak už to tehdy v Čechách chodilo, podnikal loupeživé výpravy do okolí. Těžil zejména z uloupených dodávek dobytka a vína, určených Zikmundovi. Ten Roháče na pražském sněmu označil za zemského škůdce. Zikmund rovněž potřeboval, aby v Čechách konečně nastal klid, který od bitvy u Lipan nechtěl ustat. A porážka stále odbojných husitů na Sionu vypadala jako dobrá příležitost, jak zastrašit ostatní, kteří jej snad ještě nechtěli uznat českým králem. Proto proti Janu Roháčovi vyslal uherské a české vojsko.

Dobývání hradu nebylo vůbec lehké, neboť ten obklopovaly mohutné hradby, valy i příkré stráně ze tří stran. Po čtyřech měsících obléhání však Hynek Ptáček pomocí důkladného plánu, léčky a rychlé akce nakonec zvítězil. Jan Roháč z Dubé padl do rukou nepřátel. Ptáček ihned vyslal posla, aby o tom zpravil krále Zikmunda. Ten, když se novinu dozvěděl, samou radostí dal v Praze vyzvánět všemi zvony.

Když pak Jana Roháče předvedli před krále, tak zatčený začal vykřikovat, ať mu raději oči vyloupají, než aby musel na nenáviděného Zikmunda koukati. To krále tak popudilo, že dal Roháče strašlivě mučit.

Následujícího dne, 9. září 1437, se konala poprava. Narychlo vystavěli za Prahou na návrší šibenici ze dřeva, z něhož se původně měl stavět nový krov na Týnský chrám. &Sibenice byla veliká, okrouhlá a třípatrová. Jan Roháč byl oděn ve sváteční panský šat, opásán zlatým pásem a na krku měl zlatý řetěz. A za ten zlatý řetěz jej potupně pověsili doprostřed šibenice na nejvyšší patro. Spolu s ním na šibenici skončila i jeho zajatá sionská posádka, celkem o 52 mužích. Mnozí přihlížející při popravě ronili slzy. Před jejich zraky zemřel muž, do poslední chvíle odbojný a nebojácný, který se nebál mnohými nenáviděnému Zikmundovi kdykoli postavit, a který bojoval nikoli pro zisk, nýbrž pro své husitské přesvědčení. Na Jana Roháče z Dubé pak ještě dlouho lidé se smutkem vzpomínali.


popiska k fotografii: Socha Jana Roháče z Dubé poblíž Letohrádku Hvězda v Praze

fotografie: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/co - mmons/thumb/b/ba/JanRohac.jpg -