V rozkročení let nevidím hlavní ideu kolekce. Nacházím ji v ohromné šíři umělcova záběru, v jeho neutuchajícím snažení přenést své neobyčejné výtvarné vize do obyčejného života nás všech.

Umění je jen berla, o kterou se můžeme opřít na své pouti napříč pragmatičností. Umění musí pomáhat, nemůže žít uvnitř sebe, nemůže se stát výsadou tvůrce a několika příležitostí etablovat se salónním způsobem, řekl v úvodním slově Milan Knížák a k potvrzení svých slov i klavírní skladba na zahájení přišla z jeho tvůrčí dílny. Vernisáže slouží k setkávání lidí, které pojí stejný zájem. Galerie jsou ale k jinému účelu. Setkat se potichu s kumštem, téměř o samotě, to je jejich poslání. Když přijdete znovu, dodal.

A já očekával, že teď odněkud zazní tóny z jeho posledního CD Navrhuji krysy, které spatřilo světlo světa nedávno a i na výstavě se mihlo v rukou autora.

Obrazy z let 1988-1993, sochy 1990-2003, kolorované kresby, návrhy módy a nábytku 1965-1986 (u těchto artefaktů jsme s ostatními návštěvníky vernisáže mručeli jak medvědi u plástve medu). Dokumentární knihy, design užitných předmětů, computerové obrazy, další výrazně koncipovaná samostatná díla. Fotodokumentace zrealizovaných pouličních akcí. Téměř stovka děl, zachycujících snahu člověka o nejužší sepětí s potkaným materiálem, s příležitostí.

Vše co je k vidění, balancuje na hraně vážnosti a shazující sebeironie. Ale nenudí! Jestli je umění autora alternativou, tak k čemu? Určitě k otupující malosti a zaprděnosti, odpovídám.

Pan Milan Knížák, generální ředitel Národní galerie v Praze, si neodpustil drobný štulec. Na jeho výstavě v Plzni se točilo pivo z Krušovic. Zaznamenal jsem drobné úšklebky nad sklenicí. Ty ale s vystavovanými díly neměly nic společného.

Nad výstavou převzal záštitu primátor města Plzně, pan ing. Pavel Rödl, vernisáži byl přítomen senátor pan Jiří &Snebergr. Nepršelo. Jinak všude.





zdroj fotogarafií www.reflex.cz a www.zpc-galerie.cz