Kniha upoutá na první pohled. Fanánek v kosočtverci na obálce příhodně připomíná název skupiny Tři sestry, vyvedený v podobném geometrickém útvaru (zřejmě pozůstatek Fanánkova studia stavební fakulty). Listy uvnitř knihy nejsou klasicky bílé, nýbrž s šedivým potiskem a styl písma zase leccos napovídá o starém dobrém psacím stroji. Prehistorickou atmosféru totality naladí hned první věta: Úplně první styk s popíkem u mne proběhl asi v deseti letech, když jsem si pouštěl na gramorádiu Tesla alba Supraphonu.

Ačkoliv jednotlivé kapitoly v knize na sebe pozvolna navazují a nedá se mezi nimi najít konkrétní zlom, pozorný čtenář může knihu rozdělit na dvě pomyslné části. V té první, dosud školní a víceméně nevinné, Fanánek s milým humorem líčí svá první setkání s muzikou, touhu po kazeťáku, po vlastních bubnech a také po dívčí společnosti. Druhá část, jež se nenápadně přetransformuje z té první po deckách lihovin, pozvolna přeroste v „démon alkohol a jeho vliv na vylučovací a nervovou soustavu“. Humorně pojatý život školáka se mění na poměrně monotónní příběh, slitý v pivu a leckdy nechutně kořeněný zvratky a jinými dalšími výkaly. Na rozumného člověka jistě zapůsobí odpudivě – a tudíž výchovně, ovšem pochybuji, že stejný přínos by mělo čtení pro teenagery, vzhlížející k úspěšné kapele. Spíš naopak. Účel knihy mi proto zůstává záhadou. Zřejmě má jen doplnit archiv Fanánkových stoupenců – bez využití dalšího potenciálu. Já v knize hledala víc. Poučení, životní moudrost kmeta, který ledaccos zakusil a život mu nedal nic zadarmo, nahlédnutí do Fanánkovy duše. Bohužel ačkoliv kniha čítá ví než 150 stran, musím říci, že daleko více než s duší, seznámila jsme se s Fanánkovou trávicí soustavou.

Naštěstí co se týká stylistiky, Fanánek dokáže překvapit svižným moderním jazykem prokládaným humorem a s občasným úletem k nečekanému básnickému vyjádření. Vícenásobně však převažuje realistický pohled, leckdy až krutě upřímný. U Sahuly i interiér jeho pokoje – tedy spíš jediného v bytě, protože zbývala jen kuchyně a tu okupovala Jaga, Sahulova babička – nasvědčoval změnám jeho psychiky. Na podlaze byl několikacentimetrový nános špíny, popela, vajglů a rozlitého piva, který ztvrdl na beton.