"Přesně tak charakterizoval můj život ve své bídě a lesku sám Bishop. Z povzdálí s ním souhlasím, již nejsem tím výstředním pijanem, který ale zároveň určoval tóny módy a v každém knihkupectví ležela spousta jeho svazků.

Dávno již minula doba, kdy jsem byl géniem, předním americkým autorem. Tehdy jsem však jakoby uvízl v čase a často toto označení, jež mi právem v jisté době náleželo, sebevědomě používal a ohá něl se jím, ač ta doba již jako Slunce zašla na západ.

Kdo jsem?
F. Scott Fitzgerald (24.9.1896 - 21.12.1940)


Zpočátku stál můj život za starou belu, cítil jsem sociální rozepře a již v ranném mládí si uvědomil, že je musím překonat. Alespoň v sobě…alespoň pro sebe. Zda se skutečně jednalo o genialitu či ne už nelze posoudit. Pro mne se však skutečnosti stávaly reálnými až když jsem je převedl na papír. Tak také vznikala již od mých 15-ti let má kniha Though book (Kniha myšlenek). Zapisoval jsem si vše, myšlenky všech lidí knize dodávaly pestrost.

Přeskočím období, které nebylo zdánlivě důležité, až na absenci válečných zážitků, které později začnu závidět E. Hemimghwai. Zlomový bod nastal na plese, spatřil jsem onu všemi obdivovanou a obletovanou Zeldu. Později se staneme manžely. Soudit kdo koho dříve zničil, či jestli jsme zničili každý sám sebe pozbývá reálnosti.

Sňatkem jsme dosáhli spojení dvou rozličných bytostí – ona, jež chtěla být za každou cenu obdivována já (řekněme to bez příkras) chtěl za každou cenu úspěch a slávu. Možná neslučitelné, avšak jed do doby našeho manželství, pak se nereálné stane reálným. Oba totiž vedeme nákladný a luxusní život, ačkoliv nám to naše finanční prostředky nedovolují.

Již jsem si získal obdiv za svůj první román Na prahu ráje a tak mi vycházejí i povídky a za vyšší finanční ohodnocení. Stále to však nestačí, naše příjmy nepokrývají výdaje, úroveň života se však nemění. Nezbývá mi nic jiného než chrlit jednu povídku za druhou, z kterých mám přece jen vyšší zisky než z románů. Občas sklouznu k alkoholu a ani naše manželství nezdá být šťastným. Přitom Zelda je mou inspirací. Copak může spisovatel psát něco, co se jej netýká? Může, ale zjistím to až těsně před svou smrtí.

Manželství se rozpadá a Zelda psychicky onemocní, její chování se stane nevypočitatelným, musí ji převézt do ústavu. Na mě zůstává starost o naši jedinou dceru Scottie, psaní a hrazení všech výdajů včetně placeni drahých klinik. Peněz nemám na rozdávání a dlužím, kde se podívám. Má popularita rázně klesla, píši již jen z nutnosti. Redakce však už tak dobře neplatí a starostí mám nad hlavu. Začínám mít sklony k alkoholismu, léčit se však nenechám a pracuji na svém už v pořadí pátém románu.

Po několika letech se Zelda chce vrátit z nesčetného množství klinik a ústavů, ve kterých strávila čas. Vrací se do rodného Montgomery ke své matce, kde žije se svou dcerou. Mně najednou nabízejí napsat scénař pro film v Hollywoodu. Nestačím však na to. Zato zde potkávám dívku, která se neskutečně podobá Zeldě zamlada….Řekl bych vám o svém životě víc, již však nemohu, život mě zmohl a já nemůžu dál.“

Ne, Scott nezapadl do stejného kolotoče znova, jeho život se jen uzavřel do kruhu, tam kde začal, tedy v bídě, tam taky skončil. Nakonec umírá ve svých 44 letech, zřejmě na problémy se srdcem a nechává světu svůj nedokončený pátý román Poslední magnát napospas.

Zdroj fotografie: http://www.pbs.org/wnet/americannovel/ti - meline/fitzgerald.html -