Příručka Maturitní otázky – dějepis se mi z tohoto pohledu jeví jako mírně problematická. Jistá schématičnost se snese spíše u starších dějin (pak se ale jedná o biflování dat), u moderních je naopak nebezpečně zavádějící. Vtěsnat 35 miliónů let na 170 stránek vede zajisté k zeštíhlení textu, který se pak nutně projevuje černobílým líčením, slovníkovými fakty a jakoukoli absencí vyjádření souvislostí. Mechanické zpracování nepřipouští žádné proč a z jakého důvodu. Pokud by text zůstal (a mnozí maturanti jím nepohrdnou) jediným studijním materiálem, nemůže postačovat (slouží snad pouze k přežití těch patnácti horkých minut před komisí, což je sice cílem, ale z pohledu vzdělanosti národa značně tristním). Možná svou vinu nesou i obecně formulované okruhy, kniha na ně pouze co nejstručněji odpovídá.

Nabízí se otázka, zda takové „pomocné“ publikace, kdy student bez přemýšlení a práce přijde k hotovému, má výchovný a vzdělávací smysl. I vypracování taháku se jeví účinnější metodou. Student by měl být veden k samostatnému zpracovávání informací, využívání mezipředmětových vztahů, ke konfrontaci a tříbení názorů během celého studia.

Tato publikace může představovat záchranu na poslední chvíli (možná i sjednotit a ukotvit rozházené poznatky a zklidnit nervy!) - pomůže odmaturovat (zaplať pánbůh). Pokud student alespoň poctivě využije kontrolní otázky za okruhem, dostane jakousi zpětnou vazbu. Poznatky uvedené v textu, hrátky s nimi (samozřejmě v zábavnější formě) probíhají už na základní škole a je vidět, že do maturity se penzum vyžadovaných znalostí moc nezvyšuje. To už ale není směrováno ke knize samotné, spíše k pracovníkům ministerstva, kteří zase „připraví nějaké inovativní reformy", jež ve svém dlouhodobém důsledku povedou ke snížení stavu vzdělanosti nejen u maturantů.

^{Aubrecht K., Kaderka M., Maturitní otázky – dějepis, vydalo nakladatelství FRAGMENT v r. 2007
Foto: nakladatelství Fragment}