Studie významného a respektovaného francouzského historika Jacquese le Goffa slaví třicetiny. Již před tolika lety mediavelista tyto teze formuloval, ale povědomě jsou reflektovány mnohem déle a proto i dnes jim zůstává aktuální platnost, jinými slovy, nelze je dosud považovat za překonané.

Tak obecně jasná definice historie, jakožto „ vědy zkoumající minulost“ dostává jeho podáním povážlivé trhliny. Co je historie? To, co lidé v jednotlivých staletích žili, nebo to, co popisují vědci? Je pravdivá pouze ta historie, kterou si pamatujeme? A co ta, kam naše paměť zdaleka nesahá? Hádanka uzpůsobená ideologickým působením ať už v dobré víře nebo záměrně, až zločinně zmanipulovaná? A když ji lze tak jednoduše překrucovat, má vůbec smysl ji poznávat? A ještě k tomu přidejme nedokonalost či nedostatečnost pramenů a produkce pravdy se pohybuje pro každého někde jinde.

Tyto a mnoho dalších aspektů Goff zkoumá a seznamuje čtenáře i s nelehkou, ač odpovědnou prací historika v neúprosném kontextu současných událostí. Zároveň poskytuje východiska k dalšímu bádání. Metodou, jež náleží i filosofii nebo psychologii, probírá vztahy mezi minulostí a přítomností nebo protiklad starý/moderní z různých pohledů. Rozebírá funkce a struktury paměti, jež samozřejmě nekoriguje jen historii, ale je vlastní i jiným disciplínám. V nejrozsáhlejší kapitole rentgenuje historickou vědu, rozkládá ji na reálné prvky, řeší její paradoxy. I laika potěší polemika na téma, zda je historie vědou o minulosti nebo existuje jen současná historie. Lze fakta bezpečně ověřit a nezkresleně zobecnit?

Přestože se jedná o vysoce odbornou publikaci, dokáže ji se zájmem přečíst i člověk, jenž o sobě tvrdí, že historie jde kolem něho velikým obloukem. Považuji to za velký přínos, protože jinak zlomové disputace odborníků zůstávají široké veřejnosti neznámé a mnohdy nepochopitelné.

^{Le Goff, Jacques: Paměť a dějiny, vydalo nakladatelství ARGO v roce 2007
Foto: www.argo.cz}