U vchodu pražského DOXu na návštěvníky čekalo přivítání od Jiřího Krytináře, který ze svého trůnu směroval hosty k prohlídce. Rozhodně se nejednalo o strašení návštěvníků, jak přinesl jistý magazín internetového portálu. Chodby holešovického objektu zdobily skleněné objekty Bořka &Sípka (a nebylo jich málo), které si návštěvník mohl prohlédnout zblízka. Jednotlivé scény rozdělily místnosti a každá z nich nabízela program, který souvisel s projektem.

V dolním patře diváci spatřili taneční představení – baletní performanci, kde protagonisté, tančící mezi skleněnými objekty Bořka &Sípka, převlékali oděvy od Yoshikiho Hishinumy. Další místnost nabízela dynamičtější zábavu v podobě hry, kterou bych přirovnala k rugby. Hráči (muži i ženy), oblečeni opět v Hishinumových modelech, bojovali ne o jeden, ale o několik „míčů“ v podobě &Sípkových váz. Tento zápas v pátek a sobotu komentoval dokonce i Jaromír Bosák. Ve vyšších patrech čekala na návštěvníky i samotná statická výstava děl dvou umělců. Ta prohlídku ovšem nezakončovala, šlo se dál.

V „převlíkárně“ mohli návštěvníci nahlédnout do zákulisí módní přehlídky. Připravené šaty, osvícená zrcadla, zmatek, stres, líčení modelek, osvětlená zrcadla a následný výstup na molo – to vše, opravdu jako z reálu (modelky byly profesionální manekýny, např. finalistka Miss Zuzana &Stěpanovská a vizážisté ze zahraničí rovněž) nabízela další kóje.

„&Sicí stroj“ – tak lze nazvat další performanci. Dívka spoře oděná vejde do kabinky a za chvíli vyjde v šatech (opět od Hishinumy). Nejednalo se o špatný nápad, ovšem podle organizátorů nevyšel podle jejich představ. Bořek &Sípek dokonce na místě nabádal organizátory, aby to oživili. Pravda, tato sekce nepatřila mezi nejdynamičtější a pokud modelky zjistily, že nemají diváky, tak si povídaly v kabině, což překvapilo hosty, kteří pak šli kolem, protože nechápali smysl instalace. Naštěstí máme poslední patro, kde vystupovala pěvecká osobnost.

Leona Machálková předvedla profesionální výkon i když se v místnosti nacházelo jen pár lidí, což u některých sekcí scházelo. A nutno dodat, že její hlas se linul i dolními patry objektu a i proto se návštěvníci rozhodli zdolat další schody k vyššímu patru.

Kyo Ki patřila nejenom mezi nejvýraznější akce Designbloku ´07, ale svým pojetím se řadí i k neotřelým a zajímavým projektům v Čechách vůbec. Proto je škoda, že návštěvnost nebyla vyšší a bulvární (bohužel hojněji čtená) média se jen zmiňovala o skandálech (které ve svých článcích zveličovala) a program akce samotné ani nezmínila. Jen více takových projektů, které pomohou zaujmout veřejnost a jejich zájem o design.






Foto: Aneta &Simonková