A přitom si stále více uvědomujeme, že dějiny "nedělají" pouze panovníci, vojevůdci a jiné „špičky“ národa, kteří se z různých důvodů těší trvalému zájmu. Jejich činy by nemohly vyniknout bez masy bezejmenných jednotlivců, kteří svou prací a postojem vytvářeli živnou půdu pro jejich více či méně oprávněnou slávu.
Je proto jen dobře, že historikové, ať už z důvodu, že o těchto velikánech vyčerpali zatím dostupné informace, nebo pouze z prostého zájmu obracejí svůj pátravý zrak do regiónů a
objevuji obyčejné smrtelníky s neobyčejnými osudy.
Právě popularizace tzv. malých dějin, na postavách významných rodáků a činovníků, vede k většímu ztotožnění se s minulostí a vytváření aktivního historického vědomí. Věřte, že každé městečko má svého „rychtáře Kubatu, který dal hlavu za blata“, a zasloužil by si, aby se jeho historický opar zcela nerozplynul.
S tímto cílem,
zachovat obraz litomyšlské každodennosti a kupeckého života 19. a první třetiny 20. století a ztvárnit barvitý život
Quidona Otto Šimka (1857 – 1933), přistoupil k napsání velice zdařilé knihy
Martin Boštík. Kdyby však Šimek pouze vážil cukr a pražil skvělou kávu, asi by na stránky žádného tisku nepronikl. Protože Šimek náležel mezi aktivní lidi, kteří svým talentem, ale hlavně pílí, dosahují označení renesanční osobnost, tuto knihu tak vlastně svým životem a konáním napsal a ilustroval sám.
Kdo byl Q. Šimek? Vlastním povoláním vzdělaný
kupec, který se po smrti rodičů musel postarat o kupeckou živnost. To mu ale nebránilo, aby rozvíjel svou tvůrčí osobnost daleko nad možnosti a zvyklosti tehdejší doby a svých vrstevníků. Díky tomu, že si
vedl deník a zpracovával dějiny svého rodu, zanechal spoustu informací, které spolu s dopisy, zprávami z tisku, vzpomínkami současníků apod. tvoří pramenný základ knihy.
Podílel se na správě města, byl
členem několika spolků,
angažoval se při stavbě Smetanova domu, propagoval kinematograf,
podporoval studenty (dokonce jim naléval dobrý likér, aby povzbudil jejich paměť, ale přistihl je profesor A. Jirásek a učil tomu zadost),
cestoval po Itálii, která ho zaujala množstvím historických památek,
navštívil okouzlující Paříž, sestavil
Evropský kaleidoskop, kde shromáždil doklady o svých cestách.
Stál u zrodu místního muzea, na jeho bedrech spočinula velká práce s kompletováním a správou sbírek, ale kustodskou práci miloval, protože sám byl vášnivým sběratelem. Sestavil soukromou
reprezentativní sbírku mincí, kterou znala i zahraniční odborná veřejnost. Na profesionální úrovni shromažďoval
starožitnosti, vedl si podrobnou evidenci a svoji chloubu ukazoval zájemcům. Strukturoval obrovskou sbírku
pohlednic, vlastnil pozoruhodnou
knihovnu sestávající asi z 600 svazků. Sbíral informace o svém městě i rodu a sepisoval kroniky, jež mají vysokou dokumentační hodnotu. A protože také musím něco nechat čtenářům, výčet jeho aktivit zde přeruším.
Martin Boštík přivedl na svět nejen odbornou publikaci, která splňuje veškeré nároky na odborné pojednání, ale množstvím dokumentů, jež ji provázejí, ji činí velice zajímavou i pro laika, troufám si říci, že zaujme i děti. Vtipné obrázky z Šimkovy pozůstalosti tvoří druhou, zcela rovnocennou vypovídací linii a spolu s dobovými fotografiemi dokonale dokládá neklidnou atmosféru životem, kulturou i sportem tepajícího městečka. Kniha tvoří vyvážený komplex informací, který je ještě umocněn formou poznámek, které se nenacházejí tradičně na konci knihy (zde většinou čtenářem ponechány bez povšimnutí), ale hned po straně v hlavním textu. Toto řešení umožní, že si je čtenář ku svému prospěchu najde.
Martin Boštík, Spasitel všednosti Quido Šimek. Vydalo nakladatelství PASEKA v roce 2007
Foto: www.paseka.cz