Publikace vám pomůže poodkrýt důvody a pozadí rozhodnutí známých mužů tehdejší doby. Dnes, skoro sedmdesát let poté, odsuzujeme za zradu, ale pokud se v té situaci sami neocitneme… znáte to. Jedině díky sbírání informací a faktů si můžeme poskládat jednotlivé souvislosti a pak si vytvořit ucelený názor. Toto konkrétní téma si spojujeme především s druhou světovou válkou, kterou mladší generace nezažily. Ono období mohou zprostředkovat publikace, jež hlouběji zkoumají pozadí některých událostí. Autor Michael Borovička se zaměřil na sedm životních osudů nechvalně proslulých osob, které měly co dočinění s nacisty. Každý z nich pochází z jiné evropské země a každý z nich má v oné zemi nevalnou pověst. Za naši zem autor vybral E. Moravce, ze Slovenska Josefa Tisa, V. A. L. J. Quislinga z Norska, A. A. Vlasova z Ruska, P. Pétaina z Francie, L. Degrella z Belgie a z Německa W. F. Pauluse. Podrobné nahlédnutí do rozličných životních příběhů pomůže čtenáři pochopit, proč se „hrdinové“ této knihy rozhodli tak, jak se rozhodli.

I když naše historie vlastní bohatý inventář případů kolaborace a nemuseli bychom hledat v jiných zemích, autorův počin je přínosný. Každá z osob totiž žila v jiné zemi a každý stát fungoval podle jiných pravidel. Třeba srovnání E. Moravce z tehdy obležených Čech kontra W. F. Pauluse z útočícího Německa. Důvody, které vedly Moravce ke kolaboraci – strach, pocit jistoty v okupované zemi nebo moc. Paulus, byť se nejednalo o horlivého nacistu, žil v Německu a „seděl na dvou židlích“. Proto by raději nespíše žil v jiné době, kdy by se nemusel rozhodovat. Najdou se ovšem i tací, kteří jednali jen ku prospěchu svému např. velmi inteligentní, ale povýšený Vidkun Quisling. Nebo Tiso, který chtěl všechno. Vládnout své zemi, přátelit se s Hitlerem. Pro pocit absolutní moci by zkrátka udělal vše i za cenu vlastizrady. U některých se také podivujeme, že to dotáhli až tak daleko. Ve výčtu cílevědomých a tvrdých mužů se objevuje i Philippe Pétain, vojensky přeceňovaný maršál. Možná že v kolaboraci viděl možnost udržení se na svém postu.

Autor postavy nevybíral náhodou. Jejich osudy se vyznačovaly rozličností a spojovala je v podstatě touha po moci. Z tohoto srovnání můžeme vyčíst, že nezáleží na způsobu výchovy, veřejném vystupování či rodinném zázemí. Např. Quislingova manželka jejich společné děti dokonce vychovávala tak, aby „nepodědily“ některé nedostatky svého otce.

Knihu Kolaboranti 1939 - 1945 člení především jednotlivé kapitoly věnované životním příběhům sedmi mužů. Nechybí fotografie, aby si čtenář vizuálně představil, o kom čte, stejně tak jsou přiloženy i dobové snímky a ilustrace z oné doby. Autor vysvětluje i termín kolaborace, ovšem text umístil až na konec knihy, kdy se k němu čtenář dostane po přečtení publikace, během kterého si položí několik otázek, na které by měla kapitola „Vlastenečtí zrádci“ odpovědět. Svazek také nabízí obsáhlá vysvětlení souvislostí v poznámkovém aparátu, což se u některých publikací nevyskytuje. Ovšem devizou této publikace zůstává hloubka, do které autor jde v jednotlivých kapitolách.

^{Borovička Michael, Kolaboranti 1939 – 1945, Paseka, 2007
Zdroj foto: nakladatelství Paseka}



Karikatura, která se objevila v knize. Žabák Pierre Laval (spolupracoval s Pétainem, ale chtěl ho převýšit) jde žádat o ruku do říše.

^{Zdroj: www.mtholyoke.edu}