První intuitivní varování jsem pocítila chvíli potom, co jsme vstoupili do místnosti. Hned za dveřmi zde seděla paní prodávající nejen vstupné, ale i cédéčka s poslechovou hudbou a meditačními texty (Indii připomínající jen duševním rozjímáním). Autor těchto CD Josef Kořenek stál opodál a paní ho oslovovala „Mistře!“
Druhé varování přišlo ve chvíli, když pan Kořenek pronesl svá první slova. Byli jsme poučeni o Bohu v sobě a požádáni o zavření víček. Pan Kořenek nám záhy zazpíval modlitbu. Úmysl zřejmě dobrý, ovšem začít se modlit s lidmi, kteří v Boha nevěří, už přineslo své první odezvy. Soused vedle mne posměšně zašeptal svému kamarádovi. „A za tohle jsme dali padesátku!“
Na dobré Mistrovy rady jsem neztrácela naději a víru, že šlo jen o mystický úvod, jenž měl pouze navodit atmosféru. Nyní se konečně dočkám té slibované Indie!
Začala přednáška. Pan Kořenek nás seznámil s tím, že Chomutov, v němž se nacházíme, má pro něj nostalgickou hodnotu, protože tady sloužil vojnu. Zdálo se, že konečně začne vyprávět, jak se dostal do Indie - ale on se opět z vojny rychle přenesl k víře a svému umu očišťovat duši prostřednictvím cédéček, z nichž na vás působí uklidňující hudba v kombinaci s jeho slovy v podobě moudrých příběhů a modliteb. Potom Mistr vzhlédl a zeptal se, zda si přejeme mluvit spíš o Slunečním andělu (jedno ze zmiňovaných cédéček) či o Indii. Z první řady se ozvala starší paní, že ona si vybírá Slunečního anděla. Ozvala jsem se, že já bych raději Indii a za sebou slyšela několikanásobnou ozvěnu „Indii – Indii – Indii“.
Mistr se po svém způsobu (podle mne křečovitě, ale kdoví, možná vliv nervozity) zasmál a konstatoval, že tedy trochu o tom a trochu o tom. A začal znovu povídat o své víře a lidech, kteří ho v jeho cestě osvícení podporují. Jeho řeč provázela slova jako guru či avatar (Einstein byl prý jen takový nižší avatar). Vyslechli jsme také, že sám Mistr studuje v Indii Univerzitu jednoty a že prošel 21-denním procesem očisty. To je podle mne asi tak všechno, co by stálo za zmínku. O Indii či životě v ní ani slovo. K tomu všemu si doplňte Mistrův nepřirozený, afektovaný smích a máte zadarmo to, za co já jsem zaplatila 3x 50,- Kč.
Vydržela jsem hodinu. Když Mistr zhruba po této době začal vyprávět, jak jednou vznesl připomínku k patlavosti jistého snad indického jídla (jehož název neuvedl) podávaného v kuličkách, a jak Bůh okamžitě zařídil, aby druhý den byly kuličky čímsi obaleny, měla jsem dost. - Tento zázrak lze prý vysvětlit tím, že když si se svým Bohem, kterého má každý v sobě, popovídáte, potom vám splní každé přání. - No, můj Bůh si očividně nepřál, abychom dál zde setrvávali, a tak jsem se poprvé v životě (neslušně a doprovázena rodinou) zvedla uprostřed Mistrova vystoupení a odešla jsem.
Nevím, zda na závěr přednášky o Indii přišla skutečně Indie na paškál, věřila spíš na agitaci pro Univerzitu jednoty a prodej Slunečního anděla, ovšem hodnotit obsahově celou přednášku mi nepřísluší. Vím jistě jedno, že pokud nějakému člověku přísluší označení slovem „Mistr“, potom by to měl být člověk natolik duševně vyvážený, že by z každého jeho slova měla čišet vyrovnanost a klid. Přestože nejsem věřící, jsem si jista, že takového člověka bych obdivovala a snad bych i zatoužila nabýt stejného vnitřního klidu. Něco takového však nemohu o Josefu Kořenkovi tvrdit. Ten na mě zapůsobil jako člověk afektovaný a řekněme samolibý. Mluvil víceméně o sobě, svých zážitcích a svých úspěších a přitom se za každým desátým slovem tak nepřirozeně a v naprosto nevhodnou chvíli zasmál, až to působilo vskutku antiefektně. Ne vždy bohužel platí, že účel světí prostředky...
Ke vstupnému ve výši 50,- Kč mám navíc připomínku v tom smyslu, že když jsem naposledy v SKKS Chomutov byla na besedě s Arnoštem Lustigem, uznávaným autorem, vstupné se neplatilo. (Ačkoliv Lustig by si to jistě zasloužil. A nejen proto, že nás od prvního okamžiku příjemně bavil, vyjadřoval se přirozeně a snažil se nás vtáhnout do debaty.) V tomto kontextu to tedy vypadá, že zatímco kultura je zadarmo, lásku a víru si prostě musíte koupit. (Soused vedle mne k tomuto zašeptal: „Mistr asi potřebuje korunky na příští cestu do Indie.“)
A tak nadále zůstávám tím škarohlídským a věčně uspěchaným neznabohem, který do té věhlasné pomyslné duše nahlédne jen trošičku. Třeba prostřednictvím knížek Arnošta Lustiga... (Doufám, že když toho svého Boha poprosím, milostivě mi to rouhání odpustí.)

Vysvětlivky ze slovníku cizích slov:
Avatar – vtělení božské bytosti do smrtelníka (pochází z hinduismu)
Guru – indický náboženský učitel
Doplnění z odborných zdrojů: v Indii guru obvykle vybírá mezi lidem dary, indický systém však nelze aplikovat v západní civlizaci, proto zřejmě to vstupné...

_{^{Beseda s A.Lustigem:}} http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=5475
^{_{Zdroj foto (pro ty, které jsem neodradila, ovšem meditace to být špatná nemusí): http://obchod.bhakti.cz/}}