Krásou duše se zdobí i tělo
22.10.2007
Renata Šindelářová
Společnost
Na DU&SI můžeme nahlížet filozoficky či křesťansky jako na nesmrtelnou součást nás samých. Stejně si ji ale, laicky, dokážeme představit jako soubor vlastností člověka...
Buddhismus ve své prvotní podobě je ateistické náboženství, tedy bez boha. Zřejmě i proto Buddha tvrdí, že žádná nesmrtelná duše neexistuje. Existuje jen ustavičná změna. Život vnímá Buddha jako strast a říká, že věčný koloběh od utrpení k utrpení lze zastavit pouze tak, že se oprostíme od chtivosti, nenávisti i žádosti. Potom můžeme dojít spasení, dosáhnout tzv. nirvány, nebo-li vnitřního míru.
Podle Platóna nejen že duše existuje, ale má dokonce tři části: myšlení, vůli a žádostivost. Myšlení má sídlo v hlavě, cit v hrudi a žádostivost v podbřišku. Myšlení je nesmrtelnou částí duše. Nesmrtelná duše nemá ani začátek ani konec. Všechno naše poznání ovšem představuje pouze vzpomínku na to, co duše vnímala v předchozích stavech a vtěleních.
Pro Tomáše Akvinského se lidská duše stává předmětem láskyplného a intenzivního zkoumání a uvažování. Tomáš považuje duši za formující princip, který tvoří základ všech jevů života. Ano, lidská duše je netělesná, čistě duchovní, na látce nezávislá substance. Z toho Tomáš vyvozuje její nezničitelnost a nesmrtelnost.
Spinoza upřesňuje tvrzení, že by se každý člověk skládal ze dvou oddělených substancí, těla a duše. Musíme se vyjádřit přesněji: jedná se o dvě stránky jedné a téže bytosti.
Tolik k filozofii. A nyní k pojetí „duše“ jako souboru určitých vlastností. Kdo všechno může mít duši? Člověk? Lidstvo? Věc?
Vadou těla se duše nezohaví, ale krásou duše se zdobí i tělo.
(Seneca)
Tolik lidí má jenom duše připíchnuté ke svým tělesným mrtvolám.
(David Herbert Lawrence)
Lidstvo si zachová svoji pohanskou duši, toužící po kořisti jako vlk po ovci.
(Květa Legátová)
Klika se podobala tlapce. Jako by kočička, útlá a hravá, protáhla pacinku škvírou na druhou stranu dveří. Protože dobrých dvě stě let každý, kdo vstupoval, stiskl v dlani železnou kovanou tlapku, aby dveře otevřel, nebo naopak zavřel, odnímaly tisíce rukou částečky hrubého povrchu a zanechávaly tlapce náhradou stejně nepatrnou část svého tepla a dotyk živoucí pleti.
Klika ztratila vlastnosti kovu, ale získala duši.
(Jindřiška Smetanová)
Zdroj foto: country-ahoj.3nec.cz