První, co mě upoutalo na vydařeném večeru, šlo rovnou do ucha. Skifflová hudba tria Tři tílka, jemuž dominuje Petr Vrobel se svou mandolinou, rozprostřela kolem sebe přívětivou atmošku a všem protagonistům večera zvedla koutky úst vzhůru. Mandolína, kytara, basová kytara. Vše se zdálo jasné.

Moderátor večera, malíř Václav Malina, jinak ředitel Městské galerie musel položit hlavnímu muži večera, kromě jiných, tento dotaz: "Jak člověk přijde ke jménu Vhrsti?"
Že umí Vhrsti psát a malovat, víme. Světe, div se, on i mluví: "Když jsem začínal kreslit, do šuplíku zejména, hledal jsem hloupé alias, přiměřené mému tehdejšímu adolescentnímu věku. Kdopak mohl tušit, že mně už vydrží."

Muzikanty jsme opustili, když se to zdálo jasné. Do chvíle, než spustili slavný Ragtime z filmu Podraz. "Říkej naší muzice jak chceš. My na to jdeme stylem líbí, nelíbí. Ale baví nás to," řekl mi Karel Vrobel. Hlavně, že to baví ty okolo, říkám zase já.

Anne-Françoise Joseph a Tomáš Jereš mi nepřeběhli cestu poprvé. Četli z čerstvé knížky s rozdováděným (a jakým jiným) jazykem. Komediální vlohy zejména u Anne-Françoise jsou nepřehlédnutelné a když se potkají se správným textem? Není co řešit.



Pohádky Vhrstiho (do kalendáře je, pochopitelně, dostal) na nás číhají plné nadhledu a humoru, o to humornější, že vycházejí z městského reálu. Pohlazení potřebujeme občas každý. Někdo jej přijme pohádkou a kresbou. Někdo se jinak nedočká.

Městská knihovna v Plzni, Polanova síň. Vhrsti, Plzeňský kalendář, křest 31.10.2007

Zdroj obrázků: z uváděné publikace Vhrsti