Dobře namíchaný drink
18.11.2007
Jaromír Komorous
Hudba
Živý hudební projekt. Jmenuje se Jazz bez hranic 2007. Probíhá v Plzni ve dnech 2.-15.11. 2. ročník. Připravuje jej stejnojmenné Občanské sdružení hudebních profíků. Hráčů, pedagogů, organizátorů. Jmenované umy často pod jednou čepicí. Utěšuje mě, že je to všude stejné.
Festival
Jazz bez hranic vznikl inovací nápadu pořadatelů předchozího, již zaniklého, květnového bigbandového setkání, jež ovšem zdaleka nemělo takový záběr. Ono totiž nejde jen o pódiovou prezentaci. Považte. Jazzové dílny pro začínající muzikanty. Sessiony česko-německého orchestru mladých.Výjezdy špičkových muzikantů do míst, jazzem nepolíbených.Výchovné koncerty pro školní mládež. A hlavně idea, jež se přelévá i za &Sumavu a dokáže přitáhnout i světové hvězdy.
V House of blues jsme už byli. Tenkrát šlo o rock.
Dnes, 8.11. večer, ryzím afro-americkým jazzem, rozpálil tváře v klubu Doug Hammond se svým triem. Že to bude exelentní muzika, hlásal jeden dlouhý stůl plně obsazený anglicky mluvícími fandy. Sjeli se asi z celého města. Poznávací znamení bublají v hrnci, druhý večer hráli v Klatovech.
Ivan Slabý je vůdčí osobností jmenovaných jazzových podniků. V kuloárech jsme přetřásli o muzice, i věci zdánlivě nepodstatné. Přítomnost televizních kamer podtrhla možná i řečené.
Ivane, kdy vznikla myšlenka na současné setkání a kdo určil mantinely, tedy ideové rozpětí? Domluvili jsme se před časem, v roce 2004, v Degendorfu a kořeny myšlenky hledejme tam. Vznikly po našem bigbandovém festivalu a v žádném případku na zelené louce. Mantinely nového projektu jsem, s prominutím, po rozhlédnutí, určil sám.
Součástí festivalu jsou tvůrčí dílny. Jaký mají náboj a kdo je vedl?
Ohromně se na to těšil Helmut Nieberle, kytarista a pedagog od vedle, z Německa. Logicky se tu sešli kytaristé a potěšující je, že připravujeme koncert, při němž bigbandový posaz nahradí zcela kytaristé, rozdělení do sekcí a hrající literaturu, určenou původně třeba trubkám.
Sympaticky působí rozjezd muzikantů se svou hudební palbou po kraji. Jak to vypadá?
Osvědčuje se to. Sály jsou vyprodané a špičkoví muzikanti se dostanou i tam, kam nepřijedou. Do jejich diáře by se, třeba Rokycany, pardon, nedostaly.
Došel další Ivan. Jeden z nejžádanějších českých hráčů na bicí. Ivan Audes. Obracím se k němu. Připadá mi, že Plzeň je jazzu hnedle zaslíbená. Zdá se ti jeho prezentace ve městě už přiměřená?
Jeden festival nyní, další v létě, o tom něco víš. Koncerty v klubech během roku, fajn. Řeknu nabídka dobrá, poptávka může stoupat. Ale to ti řekne i stánkař na trhu.
Děkuji za váš čas, chlapi, pojďme zase poslouchat.
ikonka - background festivalu symbolizující onu jazzem překonanou státní hranici (Zdroj: http://www.jazzbezhranic.com)