Chodovská tvrz opět otevírá brány příznivcům a obdivovatelům soudobého výtvarného umění.
Až do 2. prosince 2007 ve Velké galerii vystavuje svá převážně kubistická plátna profesor V&SUP Václav Menčík, jeden z posledních žáků malíře E. Filly. Při nuceném odchodu ho navrhl za svého nástupce. Menčík svého učitele nikdy nezapřel, poetice kubismu zůstal věrný po celý tvůrčí život a v kontextu historických, uměleckých i společenských událostí ji neustále rozvíjel do svébytné podoby. V ní ovšem zaznívají i akcenty tvorby Cézannovy nebo Purkyňovy, ke kterým se minimálně myšlenkově neustále vrací. Dosud překvapují sytá ohniska barev, jimiž modeluje hloubku prostoru. Jeho geometrie, poměřovaná okem i štětcem z více úhlů a stran, se vynořuje v lyrickém podtextu. Působí měkce, lehce, místy romanticky zpěvně, i když inspirace malíře vychází spíše z pochmurných vzpomínek mládí, kdy jeho bezstarostnost ničila hrozivá válka. Prvky naznačeného existencionalismu se tak neustále vracejí. Sám se považuje za malíře smutných okamžiků, ale ne všechna díla tak na diváka působí. Volba oblíbených modrých, fialových i červených tónů v té nejširší škále odstínů posunuje díla, alespoň v očích vnímavého pozorovatele, k mnohem optimističtějšímu výkladu.
V Malé galerii se představuje ve stejném termínu o dvě generace mladší výtvarník Jan Go. Jeho kouzelné abstrakce s podtextem realistických střípků prozrazují lásku k italské renesanci a zálibu v jasných a zářivých barvách. V jeho hmotných, pastózních strukturách náhle oživuje a zhmotňuje se zlaté světlo, které jakoby tryská z temných hlubin. Na jiných plátnech se otvírá ohnivý vulkán soptící barevné gejzíry, aby se v jednom okamžení ztišily pod tajuplnými pohledy a úsměvy andělských tváří inspirovaných da Vincim nebo Caravaggiem, jež si oblíbil během svých italských studií. I strhující orientální barevnost, přinášející blyštivě zlaté byzantské reminiscence, je důsledkem italského školení. Malířská brilantnost a smysl pro světlo se stávají stěžejními body jeho tvorby. Když k tomu připočteme neustálou, přímo žíznivou ochotu až vášeň k uměleckému experimentu, stojí před námi výtvarník, jež dokáže nabídnout překvapivě široké spektrum tvorby. A jak to vypadá, její vývoj není v žádném případě uzavřen. V Chodovské tvrzi divák uvidí pouze zlomeček jeho tvorby, která láká nejen k pohledovému kochání. Zpěvná malba díky své plasticitě přechází k reliéfu, ruce se cukají... ale víme, na obrazy se nesahá. Ale pohladit by určitě zasloužily.
Chodovská tvrz hostí díla obou malířů do 2. prosince 2007.
1. fotografie: V. Menčík, v pozadí jeho malba
2. fotografie: pohled na tvorbu Jana Go