Samotný svazek se vztahuje k výstavě v Muzeu hlavního města Prahy, která potrvá do ledna příštího roku a jejímž autorem (a stejně tak i autorem knihy) je Zdeněk Míka. O obrazech, které v knize naleznete, nelze říci, že mají vždy výraznou uměleckou hodnotu, ale o tu v případě této knihy tolik nejde. Záleží především na tom, aby čtenáři mohli porovnat jednotlivé proměny našeho hlavního města. Autor se snažil vybrat ilustrace, které zachycují jedno místo v jeho proměnách anebo obrazy míst, která dnes již neexistují.

Autory tehdejší doby samozřejmě nejvíce fascinovalo centrum města a jeho okolí, takže v knize nalezneme v hojném zastoupení momentky ze Staroměstského náměstí, okolí Pražského hradu, Malé strany a Karlova mostu nebo židovského hřbitova. Zejména u podob Staroměstského náměstí spatříte vánoční trhy v zimě a v nočních hodinách a stejně tak zde naleznete toto místo v provedení denním a v teplejším období. Neopomenuto nezůstalo ani Václavské náměstí, které samozřejmě v této době nehyzdily proudy automobilů či tramvajových kolejí. V těchto klasicky zaměřených ilustracích si najděte díla malíře Ferdinanda Lepié, který místa notoricky známá zobrazil věrohodně a na jeho práci poznáte, že si vyhrál i s těmi nejmenšími detaily.

Ovšem ani místa při krajích Prahy neunikla štětci umělců. Karlín, Braník, Troja nebo Smíchov. I zde si malíři našli zákoutí, která přenesli na plátno. Oproti městskému ruchu, které se soustřeďovalo zejména v centru prahy, vytváří tyto končiny kontrast. Na nich totiž spatříte rodinné stavby, kterých se dodnes nedochovalo tolik jako objektů v centru Prahy a to v důsledku rostoucích sídlišť za režimu minulého. Stejně tak zde můžete shlédnout život, kterým převážně žili lidé žijící v těchto končinách.

Ne vždy motiv tvoří statická krajina a každodenní ruch. Umělci malovali i situace, které ovlivnili tvářnost krajiny ať se jednalo o zásah člověkem či nikoli. Carl Robert Coll tak nabízí pohled, jak se v letech 1846-1847 stavěl železniční most a to dokonce na několika místech. Katastrofy, které zasáhly do života Prahy zde mají taky své zastoupení. Povodně z roku 1824, požár Staroměstských mlýnů v roce 1848.
 
Kniha nabízí i pohled do interiérů. Malíř Josef Böhm takto vyobrazil karlínskou kapli zevnitř a de Cawer zase zachytil Staronovou synagogu. A z interiérů se dostáváme i k portrétním malbám, abychom si mohli představit, jak lidé tehdy chodili oblékaní, jaký postoj zaujímali při pózování k obrazu nebo zjistíme koho chtěli lidé vyobrazit. Spatříme tak i děti nebo domácí mazlíčky.

Autor nemohl své čtenáře samozřejmě ochudit o popisný vstup do dějin. I když je kniha převážně ilustrovaná, tak ji předchází slovo autora, který tak seznamuje se jmény autorů a jejich specifiky nebo připomíná některé faktografické údaje. Každému obrazu autor přiřadil jméno autora, název a rok vzniku, přičemž se tyto údaje ještě dublují v závěrečném seznamu, který přibližuje i fakta další.
Svazek, jak již padla zmínka, tvoří převážně ilustrace. U takto řešených knih je vždy lepší, pokud mají větší formát, ale protože se v tomto případě jedná spíše o katalog, tak to lze prominout. Navíc, pokud vás díla opravdu zaujmou, tak máte příležitost zajít si do Muzea hlavního města Prahy, kde uvidíte originály v jejich  skutečné velikosti.

^{Míka Zdeněk, Zapomenuté obrazy (Praha 19. století)
Nakladatelství Paseka, 1. vydání}

Samotná výstava probíhá v Muzeu hlavního města Prahy od 17.října. 2007 do 27.ledna 2008 v sálech č. 3 a 4. (Zdroj: www.muzeumprahy.cz)

^{Foto: nakladatelství Paseka}