A mám vůbec kam? Nebo mé místo zatím zaujal už někdo jiný? Jaký vztah mám vůbec k domovu? A když se navrátíme, budeme pak vůbec spokojení? Kdo se změní víc? My nebo "domov"? A proč odcházet? Jeden si chce najít partnera, druhý nechce být mužem a třetí chce zažít něco, co mu tady nedovolují závazky. Povede se jim to? Nechte se překvapit.

Každý má svůj sen. Sen o životní cestě. Inscenace hýří imaginací a vtipem. Důkaz, že na to, aby vzniklo něco velkého stačí velmi málo. Na jevišti se objeví "jen" šest herců a zhruba 300 cihel. Výsledek vás nadchne. Hra odehrávající se téměř beze slov, dáva velký prostor ke svému vlastnímu pojetí hry.

Stejně jako Kafkova díla si i toto klade spoustu otázek a stejně tak, je i těžké si na ně odpovědět. Pravdu nemá nikdo, záleží na jedinci.

V inscenaci vynikal především výkon Jana Vlase a Tomáše Krejčího, čemuž ale také přispěl velký prostor pro výkon. Již během prvních pěti minut se z publika ozývaly salvy smíchu. Rukou k dílu také přispěla Kateřina Krejčí.

Její výkon, kdy publiku chtěla dokázat, že také mohla odejít jako zpěvačka se nedá zapomenout. Spolu se svým hlasem nás provedla mnoha žánry vtipným podáním.

Opomenout také nesmíme na Terezu Vilišovou, Sylvii Krupanskou, Viktora Dvořáka a režisérský tandem Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka neboli SKUTR. Právě oni věří, že inscenace zaujme velké množství diváků, neboť téma se týká nejen aktuální doby, ale také otázek každého jedince.

Tak tedy jít nebi nejít? Doporučuji jít, inscenace vás nezklame. O tom, že režisérský tandem je velice orginální vás může přesvědčit třeba to, že jej třikrát nominovali na Talent roku Ceny Alfréda Radoka.

Zdroj fotografií: www.bezruci.cz
Fotografie v úvodníku : zleva Jan Vlas, Tomáš Krejčí
Fotografie na konci: zleva Tereza Vilišová, Viktor Dvořák, Kateřina Krejčí, Tomáš Krejčí a Sylvie Krupanská