Symboly nabitá je i kniha Dvě staré babky, jež napsal Toon Tollegen. V tomto roce také mimo jiné získal prestižní cenu Constantijn Huygensprijs za své celoživotní dílo.

V knize se se starými, na první pohled lesbickými babkami, setkáme čtyřicettřikrát. Jedná se o stejný počet variací na to, jak by takové babky spolu mohly žít a umřít. Příběhy čiší tragikou, zároveň ale nepostrádají grotesknost.

Smějete se, ale čemu? Absurditě, příběh dvou starých babek čekajících na smrt a vzájemně se milujících nejen jako zástěrka vypadá. Skrývají se pod ní pocity a vlastnosti každého z nás. Také toho, co bychom leckdy my sami nevypustili z úst, abychom to byť jen sobě nemuseli přiznat. Babky to však interpretují beze studu, ať už pod povrchem či na hladině příběhu.

Vzít si staré lesbické babky před smrtí a nechat je dělat si, co se jim zamane. Z výsledku vyplývá teorie čehosi, aplikovatelnost pro všechny, avšak jak se říká "žádná kafkárna". Všechno má svou byť zdánlivou logiku.

Z babek vycházejí pocity, jako když my sami říkame "běž" (už tu pro tebe není místo) avšak myslíme tím "zůstaň" (až odejdeš, budu se tady nudit). Okamžiky v životě se ale vrátit nedají. Řekli jsme běž....dotyční odešli.

Je na vás někdo závislý? Zkuste jej vyhnat, stejně jej zase vezmete na milost. A vzpomínky? Máte je rádi? Stávají se pro vás přítelem v těžkých chvílích nebo jen vyvolávají smutek a bolest? Vzpomínky jsou... byly... a odletí.

Také svědomí se zde vrací jako starý nevrlý dědek, který zabíjí. A pro co? Pro to, co bychom dělat neměli? Zamysleme se, kde se nachází hranice. Dá se to přirovnat k předstírané lásce, o níž oba ví. Stejně ještě téhož večera umře.

Sečteno, podtrženo, nacházíme zde 43 životních pravd, ať se nám líbí nebo ne. Dílo zobrazuje život a příběhy z něj vytržené. Stejně tak jako sám život jsou tragické a groteskní, smutné a komické, zoufalé a zároveň plné života. Především však dojímavé a filosofické. Přečtěte si příběh čítající stranu a půl malého formátu. Doba, po kterou se zamyslíte, se zdesetinásobí. Kniha se nepyšní počtem stran, zato však vyniká plností. Z díla se po otevření až do konce jeho přečtení valí ven další a další myšlenky.

^{Toon Tollegen, Dvě staré babky
Nakladatelství Argo, 2007
Zdroj fotografie: www.argo.cz}