Jednotlivé povídky, dle roku vzniku, dělí jednadvacet let. Tak jako v jiných autorových knihách, počítejme s absurditou byrokracie a její pseudomocí, jdoucí mimo vládnoucí režim. Petr &Sabach své texty umí naplnit „androšskou poetikou“. Pojetím, slovníkem i četností čtenářské obce musel rezignovat na umístění v žebříčku prodejnosti svých knížek. O to pravdivější příběhy z jeho stolu dobývají svět. O to větší stydno cítím při poznávání jeho postav z protějšího břehu. Každý ho pocítí jinde, čtenářovo právo.

Vynucená akceschopnost, kolorit našeho prostředí, do očí bijící nepraktičnost rádoby inteligence. To jsou stavební kameny &Sabachovy tvorby, s nimiž se potkáváme od prvního vydaného titulu. V nich si rozhodně nerazí cestu snaha po největším počtu autorských archů. K tomu, aby mě dostal, mu stačí dost málo stran. Čtu je víckrát, přiznávám. Ne u všech autorů mám takovou potřebu.

Podle jeho povídek vznikají filmové scénáře. Je zajímavé, že filmy, vznikající z těchto předloh dosáhnou větší popularity než vlastní text. Nevím, jak Petr &Sabach tvoří. Jestli se mu vizuální podoba vybavuje už při psaní „prostém“, přichází s jakýmsi fragmentem kompletu. Ale ten stojí za to. S radostí křičím, že z mého pohledu ano.

Tušená spřízněnost se světem elektrických kytar na mě dýchá nesmírně často. Pro autora zdrojnice podnětů, pro čtenáře nezidealizovaný svět v ústí jeho myšlenkové řeky. Přeplavat nelze, vnořit se ano.

^{Petr &Sabach: Tři vánoční povídky
Nakladatelství Paseka 2007
Zdroj obrázku www.paseka.cz}