Německé Vánoce se od českých přesto mnoho neliší. Vánoční stromeček se zdobí na obou stranách hranic těsně před &Stědrým dnem nebo přímo o tomto svátku, většinou ho zkrášlují rodiče bez pomoci jejich ratolestí. Koledy vyhrávají také stejně, byť se Ó Tannenbaum v libozvučnosti těžko porovnává s jakoukoliv českou písničkou, znějící proti němčině vždy melodicky. V poledne se hromadně vydávají Němci do kostela, aby shlédli představení, kterak Kristus na svět přišel. Chytrá církev nezapomene využít pohnutí německých občanů, vytáhne briskně kasičky, zatváří se dostatečně chudě a peněženky se otevírají, vždyť jsou dnes Vánoce!
Po církevním intermezzu se rodiny spořádaně vracejí domů, aby již brzy zasedly k večeři. Ano, málokdo večeřívá odpoledne, ovšem k obědu se protentokrát podával stejně jen duchovní zážitek a hlad je hlad. A jak české, tak i německé děti hoří nedočkavostí, už už by chtěly rozbalit dárečky. Tak nač trápit malé Helmutky a Gertrudky? Večeře se tedy podává v době zvané běžně „Kaffeezeit“ čili čas na kávu. Tradiční vánoční krmě v Německu neexistuje, hodně záleží na jednotlivých regionech. Přesto každá rodina připravuje jídlo lepší než obvykle, vytahují se rodinné recepty a hospodyňky se činí, ať již připravují různé pečeně s bramborovým salátem, opečené klobásy s kyselým zelím nebo například Soljanku – červenou polévku. Ta se dá již dokonce najít v regálech supermarketů.
A pak, nebo i před večeří, nastává onen dětmi vytoužený okamžik. Poslušně čekajíc uslyší zabouchání na dveře a typické „Hou hou hou“, div, že strachy nedýchají. Přichází téměř mýtická postava – Vánoční muž. Samozřejmě se jedná o dědečka, strýce nebo souseda v převleku, ale které malé naivní dítě by čekalo nějakou zradu? S šedým plnovousem, v červeném oblečku silně připomíná amerického Santa Clause, zřejmě se jedná o jeho evropského bratra. Nese s sebou pytel s dárky a rozdá je dětem, ovšem nic není zadarmo. Děti musí zazpívat, zarecitovat, pochlubit se, že celý rok nezlobily. Připomíná to snad někomu trochu českého Mikuláše? Nicméně dětičky se předvedou, rodiče zamáčknou slzu v oku a všichni jsou šťastní.
A o to v závěru jde. O pocit štěstí a to, že se rodina snaží alespoň ten jeden den v roce strávit společně. Protože právě v tomto momentě začíná být jedno, kdo jak Vánoce vlastně slaví.

^{Zdroj fotografie: krakenek.blogspot.com}