Spojené státy si ponechaly něco z křesťanského světa, něco si vypůjčily z evropského kontinentu a něco si vymyslely. Jako všude jinde, pak i tady se slaví 24. prosince, ale nebyl by to západ, kdyby neměl něco svého. Ano, čtyřiadvacátého slaví &Stědrý večer jako každý jiný na této planetě. Celá rodina se sejde u prostřeného stolu, uprostřed nadívaný krocan s chřestovou omáčkou, vedle plná mísa bramborové kaše a míchaná zelenina, samozřejmě nesmí chybět dezert, tedy puding tzv. „pies“. Všichni si popřejí krásné svátky, přesunou se do obývací místnosti a za plného povyku dětí si dospělí povídají a pozorují tu nádheru ve středu pokoje, a to vánoční strom. Avšak dárky se rozdávají až druhý den ráno. Santa by nestihl objet celé Spojené státy americké v jedné minutě, proto pracuje poctivě celou noc a za ranního úsvitu si všichni najednou mohou rozbalit ta pomyslná překvapení a radovat se ze šťastného dne.
Zní to velice krásně a přepychově. Opak je ale pravdou. Celý americký národ prožívá svátky klidu a míru hekticky a za běhu nakupují dárky pro své blízké. V horším případě nechávají své sekretářky koupit dary za ně. Firmy zpravidla pořádají vánoční večírky o &Stědrém dni, rodinné typy ale netráví Vánoce v práci, avšak se svou rodinou.
Rodinné tradice vskutku působí na srdce a především na oko. Krásné výzdoby domů až připomínají velké reklamy na žárovky. Před vchodem Santa tažený soby, na dveřích věnec, u krbu punčochy se jmény příslušníků obyvatel domu a ve společné místnosti obrovský trčící se smrk. Ve většině domácností mají umělé stromky, živé si kupují pouze ti více šťastní. Mohou si však ozdobit jedličku na zahrádce, nebo ještě lépe zasadit si daný jehličnan do květníku a starat se o něj celoročně.
Kde se ale vzal Santa Claus? Tradici sv. Mikuláše zavedli na novém kontinentě Holanďané, kteří vánočnímu staříkovi říkali Sinter Klaas. Angličtí osadníci jméno zkomolili na Santa Clus a noví přistěhovalci mu začali říkat Santa Claus. Původně se dárky dávaly 6. prosince. K přesunu rozdávání dárků na 24. prosinec neúmyslně přispěl profesor anglické literatury Clemente Clarke Moore, když jako vánoční dárek pro své děti v roce 1882 napsal báseň o 56 verších. Jmenovala se "Návštěva svatého Mikuláše" a legendární biskup v ní byl vypodobněn s ohledem na holandské tradice, ale i s velkou dávkou tvůrčí fantazie. Pana profesora prý při popisu fyziognomie hodného svatého inspiroval vzhled jeho dlouholetého přítele Jana Duyckincka. O rok později byla báseň uveřejněna v newyorských novinách Troy Sentinel a celá Amerika se dozvěděla, že Santa Claus je rtuťovitý tlouštík, který si nedělá starosti s nadváhou, chodí vždy pečlivě oblečený do červeného pláště s hermelínovým lemem a přes kulaťoučké bříško si utahuje kožený pásek. Nohy mu hřejí vysoké nablýskané holínky z pravé kůže. Vůbec mu nevadí, že je mrňous, má ve tvářích dolíčky, nos jako třešinku a dlouhý bílý plnovous poprášený sněhovými vločkami. Neustále se potutelně usmívá a jiskrné oči se dívají na svět s láskou a porozuměním. Je vášnivým kuřákem a svou fajfku nacpanou holandským tabákem nikdy neodkládá. Jezdí na saních s rolničkami, do kterých je zapřaženo osm sobů s nádhernými jmény Dasher, Dancer, Prancer, Vixen, Cometa, Cupido, Donder a Blitzen.
Myslíte, že jim v televizi běží Jurášek s Popelkou? Nebo snad Princezna se zlatou hvězdou na čele? Kdepak. Zatímco my se dojatě díváme, jak princ vyznává lásku své vyvolené a do toho jim hraje banda čertů svatební pochod, Američané se baví u rodinných vánočních komedií. Kdo by se nesmál, když sleduje pana Griswalda, jak se snaží překvapit své blízké pětimetrovým smrkem, nebo Grinche, ano, toho přerostlého zeleného skřítka. Láska nebeská také běží každoročně na televizních obrazovkách. Rok od roku vznikají nové a nové filmy v duchu Vánoc. Buďto je film celý o vánočních zmatcích a poté se každý popadá za břicho, jak tomu bývá u známé „trilogie“ Sám doma, a nebo s kapesníkem v jedné ruce a horkým kakaem v druhé sleduje, jak se dva lidé sbližují za náhodných okolností v době svátků, jako je tomu u loňského trháku Prázdniny v čele s Cameron Diaz, Jude Lawem, Kate Winslet a Jack Blackem.


Pro náročné kuchaře je tu jeden speciální vánoční recept aĺa Amerika…..

Krocan na whisky na sváteční tabuli:
Koupíme pětikilového krocana (pro šest osob) a láhev whisky. K tomu sůl, pepř, olivový olej a proužky špeku. Krocana poklademe špekem, zavážeme, osolíme, opepříme a potřeme olivovým olejem. Předehřejeme troubu na 200 °C. Nalijeme si sklenku whisky a připijeme na úspěch díla. Poté uložíme krocana na pekáč a vložíme do trouby. Nalijeme si další dva bleskové panáky whisky a připijeme opět na úspěch díla. Po dvaceti minutách nastavíme termostat na 250 °C, ať trouba pořádně bručí. Dáme si další tři whisky. Po půl hodině ptáčka otočíme a nadále bedlivě hlídáme. Občas se chopíme flašky whisky a nalijeme si do krku. Po další půlhodince se opatrně vydáme k lince a krůtu protočíme. Přitom dáváme pozor, abychom se nespálili o ty nedomyšlené dveře od trouby. Dáme si ještě pět nebo sedm loků z flašky. Krocana pečeme další tři hodinky (ale je to vcelku fuk) a každých deset minut jdeme na toaletu. Je-li to alespoň trošičku možné, dolezeme ke sporáku a vytáhneme troubu z krocana. Tedy krocana z trouby. Nebo tak nějak. Dopřejeme si ještě jeden lok a znova se pokusíme tu mrchu dostat ven. Zvedneme to proklatý…. Jdeme se prospat..... Příští den sníme krocana studeného s majonézou a vše zapijeme aspirinem. Dobrou chuť!

Všem přeji krásné a příjemné svátky.

^{Zdroj fotografie: oa.svitavy.cz}