Online kurz tvůrčího psaníKráva a kreténJana Slaninová: Něco mi přeletí přes nos a řekne pišMEMENTO MORIListopad Spisovatelská inspirace
Ptáci, které krmíme pečivem, umírajíOnline kurz tvůrčího psaníCo mě v listopadu zaujalo na NetflixuLidé bez dějin jsou prachNeratov: Příběh kostela pro všechnyOta Filip jako ten poslední ze starých deníkůPůlnoc je nejtemnější hodina – jak pro koho...Filmový muzikál ČarodějkaFOTOREPORTÁŽ: Lake Nakuru a NaivashaLiška, delfín a špaček: Jak letouny Aero získaly svá zvířecí jménaListopadové literární poklady I advent může být hořký...
Řekl: „Celý les je tvůj, tak mi ho tu opatruj!“ Slíbila jsem dnes i včera, věrnou péči do večera. Nebude-li na noc doma, zůstanu tu s lesem sama. A když dvanáct odbije, upír krve popije a rusalky na paloučku, budou tančit pomaloučku, v měsíční záři, šaty si páří, o jehlice stromů, než odběhnou domů, do jeskyně v podzemí, kde mají své stavení. A s kohoutím kokrháním, skřety s chaty povyháním. To už klepe na dveře, kde že je ta večeře? Přišel sice pozdě zas, ale vem to třeba ďas. A snad jedna pusa povystačí, na každou jeho hlavu dračí. Foto:http://tn3-1.deviantart.com |
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.