„Nemocnice na kraji města“ se neřadila nikdy k mým oblíbeným seriálům, dodnes jsem ji neviděla celou. Spousta postav mi připadala totiž podivných a zvláštně nereálných. Na druhou stranu zde exceloval Miloš Kopecký (Dr. Štrosmajer) a příjemná byla i Eliška Balzerová coby Alžběta Čeňková. Pokud mi totiž někdo utkvěl výrazně v paměti, tak rozhodně oni dva. Ina Andrey Čunderlíkové na mě vždy působila jako submisivní děvče, které netuší, co se s ním děje a těžce si utváří vůbec nějaké vlastní názory. Nechci ale hanět autorské záměry „otce“ J. Dietla.

Včera Česká televize divákům vnutila pokračování tohoto „legendárního“ socialistického seriálu, který podle mě nikdy neměl se skutečným nemocničním prostředím nic společného. A jak dopadl první díl nové série? Inu naladila jsem si ho pozdě v předtuše, že jej celý neunesu a proto jsem už viděla arogantní „Katy“ Sovovou (Daniela Kolářová), co přijížděla z Němec se svým „Karl“ Sovou (Ladislav Frej), Blažeje (Josef Abrhám), který coby nedostižný primář bojuje za „záchranu svého špitálu“, ale ve skutečnosti o svou existenci s pocitem neustálé touhy vítězit, jak na poli pracovním, tak i rodinném. Zaznamenala jsem i mladou dceru Elišku Dany Králové (Jana Štěpánková) vyjeveně hledící na „lékařského učně“ Dr. Hynka Klobouka, jenž svého neumětelského a vyjukaného chlapíka sehrál na výbornou, i když v kontextu postav působí trapně a člověka napadne, jak takové embryo mohlo vůbec vystudovat medicínu, zvlášť při vzpomínce na příchod mladé Alžběty Čeňkové v původním sérii J. Dietla a její noblesní vystupování. Nejvíc mě ale dojal Dr. Machovec (Tomáš Töpfer) o němž kritici píší, že nese stín „živelnosti“ postav Jaroslava Dietla. Na mě ale dělal dojem bodrého stomatologa Přemysla Krále z jiného nejmenovaného seriálu. Prostě ortoped nebo zubař, doktor jako doktor, divákovi to má být zřejmě jedno.

Ačkoliv Alžběta Čeňková tedy obětovala svůj život práci, domnívám se, že jako jediná působí věrohodně a navíc její seriálové zestárnutí proběhlo s glancem, chová se mile a příjemně, i když se už po rozvodu s mladým Sovou nevdala a zůstala bezdětná. Rovněž Sova starší se nezměnil, je stále laskavý a moudrý, jednoduše „hodný dědeček z pohádky“. Pochopitelně nová série nemohla žít z minulosti a proto chápu změnu charakterů, připsání dalších figurek. Na něco ale současní tvůrci ( režie: Hynek Bočan, scénář: Petr Zikmund) zapomněli a tím svrhli své dílo do podprůměru, zapomněli totiž na humor, který má český divák rád a jenž dokáže každou televizní taškařici barvitě okořenit. Chybí mi tu vtipný glosátor, nebo i sarkastický člověk, věcný cynik, někdo, kdo dokáže i sebevážnější situaci chvilkově shodit, nebo převézt do jiné roviny. Vždyť seriál má především bavit. Navíc česká povaha je taková, že i z nejsmutnějších okamžiků si umí udělat legraci a tím je přežít. Dramatických událostí nacházíme v běžném životě mnoho a proto nutně potřebujeme odreagování. A má-li toto probíhat třeba i formou sledování pořadu vyprodukovaného Českou televizí, snad bychom si zasloužili za své koncesionářské poplatky trochu víc.

Vytýkat něco samotným postavám nelze, jsou výsledkem toho, co stvořil autor. K hereckým výkonům nemám výhrady krom nešťastného Tomáše Töpfera. Přeci jen seriál vsází převážně na skutečná herecká esa. Ovšem poněkud volně se táhnoucí děj není zrovna příhodným prostorem k využití jejich hereckého umu a ještě ke všemu jsou napsané postavy jaksi charakterově oploštělé. První díl na mě tedy působil velmi rozvláčně. Snad jen pro ty největší fanoušky znamenal skutečnou lahůdku, neboť se konečně dozvěděli, kdo si koho vzal, s kým se rozvedl a jací potomci se narodili. Možná ale měla podobná tajemství zůstat divákům skryta, ponechána pouze jejich vlastní fantazii, v ní si totiž každý dokáže vyrobit takový seriál, že by se i sám velký J. Dietl lecčemus přiučil.

Seriál ale už existuje a bohužel stál nemalé peníze. Trápí mě jen to, že se mohly tyto finanční prostředky věnovat na něco smysluplnějšího. Mladých a talentových tvůrců se pohybuje v naší kinematografii dost a třeba by je využili ke skutečnému kulturnímu obohacení divácké veřejnosti.