Nejvyšší teplotu na světě naměřili vědci v Libyi a to konkrétně v místě nazvaném Al Azízíyah. V roce 1992 zde dosáhla až neuvěřitelných 58° C ve stínu. Což je rozhodující faktor jež tuto teplotu provází až na pomyslný stupeň vítězů, neboť lze najít údaje i s vyšší naměřenou teplotou (např. známé Death Valley, tedy Údolí smrti), avšak nelze s jistotou říci, zda je naměřili ve stínu. Většina se tedy přiklání k Libyi.

Zřejmě nás nepřekvapí, že většinu povrchu Libye z 90% pokrývají písečné duny pouště s občas roztroušenými oázami. Ta největší nese jméno Kufra, kde skalnatá poušť skrývá obrovské zásoby vody. Co se týče zvířeny, nachází se zde jen málo možností pro pastvu ovcí, koz či hovězího dobytka a tak se vše soustřeďuje především do polopouštních oblastí.

Zajímavostí je, že jediná zemědělsky neupravená půda se rozkládá na pobřeží Středozemního moře. Vše ostatní, co se dá použít, se využívá pro pěstování pomerančů, pšenice, oliv, mandlí a vinné révy. Vývozní artikl tvoří ropa a zemní plyn a to až 90% celkového exportu.

Za poslední zmínku o zemi, jenž sužují nesnesitelná vedra stojí výskyt středomořského tuleně, který to však také nemá lehké. Jeho, na rozdíl od veder, sužují zase rybáři a znečištění námořní dopravou.

Naopak za místo s nejnižší naměřenou teplotou na světě se pokládá Vostok. Tedy ruská vědecká základna, kde v roce 1983 naměřili -89,2°C. Také povrch země této teplotě odpovídá, pokrývá jej téměř souvislá vrstva ledu (led tvoří 98% povrchu včetně sněhové pokrývky). Nejhlubší místo zcela pokryté ledem pak čítá tloušťku cca 4 800 metrů. Jediné území, které nepokrývá led tvoří několik horských vrcholů a jiné pusté skalnaté oblasti. Navzdory zimě, jež zde panuje, se můžeme dočkat také velice horké spršky v podobě lávy, je občas vyvěrá z nejaktivnější sopky kontinentu a to Mt. Erebus.

Co se týče živočišné říše, mohli bychom zde nalézt korýše neboli krill, jak jsou zde nazýváni, ryby, tuleně, velryby ale také ptáky a to především chaluhy a překvapivě až osm druhů tučňáků. Z rostli zde můžeme spatřit jen mechy a lišejníky.

Dnes je Vostok přímo příkladným protikladem k rozpálené Libyi, zda tomu tak bude i za několi staletí, lze jen těžko tvrdit. Již v roce 1994 vědci oznámili, že se zvyšuje počet pobřežních rostlin, což dokládá globální oteplování země. Ačkoliv již od roku 1991 trvá zákaz těžby nerostných surovin pro komerční účely. Platnost má však "jen" 50 let, tedy do roku 2041.

Poslední zájímavostí se může stát tvrzení, že se vlastně jedná o zmrzlou poušť, neboť vzduch zde vane velmi studený a neobsahuje moc vláhy, v důsledku toho je zde proto déšť neznámý.

Zdroj fotografie: www.antarcticconnection.com (základna Vostok)